...

Inu, musím se dokopat podat nějakou zprávu, protože jistou dobu mě tu neuvidíte (a ani na icq ne).
Začínám být alergická na přecitlivělosti. Jakmile vidím slzný či jemňoučce radostný text, dělá se mi nevolno. Nesnáším bulící ženský. Proto se snažím nedívat do zrcadla, jelikož je tam ženská, i když aktuálně neuslzená.
Hm, to bylo lehce ostré...
Ale co.
Jakékoliv organismy jsou vlastně odporné... nechápu, co někteří vidí krásného na nahém lidském těle (je jedno, jakého pohlaví). Takhle krychle nebo jehlan... nebo domeček bez oken, bez dveří... nebo s jedním oknem na celé fasádě... co na to říkáte? Na straně obrácené do ulice - jedno jediné malinkaté čtvercové okno a pod ním dveře. Na levé a pravé stěně - čtyři klasická obdelníková okna. Zadní stěna je buď skleněná, nebo ookněna tak jako Tančící dům, totiž nepravidelně.
Sice by v tom nikdo nechtěl žít, ale to už je vedlejší.

Algebru a bižuli mám více méně úspěšně za sebou (sice známky z prvního předmětu nám nesdělili, ale aspoň jsem věděla, jak se co počítá. Což se nedá říct o geometrii...). Zbývá geoška, chemie, fyzika, angličtina, dějepis, zeměpis a ostatní. Hm.
V úterý jsem do knihovny odnesla to, co tam patřilo a půjčila si cosi o kvantech. Jo, jsem sebevrah, ale nemůžu se udržet...

Co víc? Pocity? Prdy, nedočkáte se.