{LINK}
Kdo umí rusky, prosím, přečtěte si to. V češtině jsem to nenašla. Poslední vůle - dopis Akutagawy.
Už dlouhou dobu jsem necítila nic podobného. Třes. Strach. Plné soucítění v bezvýslednosti. Ve skelnosti světa. Není to příliš dlouhé, ale kolik je toho uvnitř, zazděné. A táhne z toho šílenství, temný, chladný oblak. Na kraji vědomí, neviditelné...
Ačkoliv je dopis psán jeho obvyklým stylem, něco na pozadí se přestřihlo a vše se proměnilo na kvílivé barvy...
Vše, co teď tady žvatlám, je pošetilé. Jenže jak mám podat neruštinářům ten... šok? Očekávaný šok, jako když si pustíte ledovou sprchu. Pochopení. Konec.
16. prosince 2007
výpis ze subjektu Norhi v 12:49
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Každopádně na tom žvatlání něco bude. Chudák chlap...
Jemu by se to označení nelíbilo. Mám pocit, že by se mu svým způsobem i vysmál. Ale depka z onoho dopisu táhne parádní... kdepak my se svými problémy typu "nikdo mě nemá rád, fňuk". Fakticky, kolik sebevražd tady bylo kvůli hlouposti - nešťastné lásce, špatným známkám... Proboha.
Za chvíli se za mnou musí prášit,ale až najdu jen o trochu více času,než špetičku,přečtu si to.I když popravdě...trochu se toho podle tvých slov bojím.Úzkost a beznaděj jsou tak,tak...zničující a dokážou dohnat k takovým věcem...třeba...právě...k sebevraždě.
Klídek, děvčata. Přijde to, co přijít má... Asi. Ehm. :).
Okomentovat