Liath

Psát... psát!
Co zase?
Nic se neděje. Nic takového, co by stálo za zmínku - a všechny myšlenky už vyprchaly, daleko předaleko. Depka? Ani to ne. Dneska ráno jsem měla celkem dobrou náladu... dokonce. Sice nevyspalou, ale koho by to zajímalo.
Celý den honím myšlenky. Nedokážu se soustředit, zapomínám, co bylo před chvílí - jako by ten okamžik vypadl z času či paměti... Občas se divím hmotě. Jsme shuštění, násobení, systém. A druhotný systém. Nemůžete se tomu nepodivovat...
Většina nynějších postřehů je vlastně dávný odraz postřehu starých... cyklus? Bůhví.
Dvě strany jednostranné mince? Není. Princip symetrie... napadá mě, že bych si sehnala něco o Diracově moři, ale mám silný pocit, že tomu stejně nebudu rozumět. Einstein taky támhle poplašeně leží na polici.
Slova, planá slova. Nechci zase klábosit o nerealitě, ale vidím u sebe časovou nezaostřenost. Často píšu druhé písmeno slova jako první... nebo třetí písmeno druhého slova jako první. Možná je to tím, že myslím dopředu a na "teď" se příliš nesoustředím. Snad:P Každopádně, všichni vědí, že jsem maník - žádná novinka.
Zvláštní, když porovnáte, kolik textu denně vyprodukuje Bella v porovnání se mnou. Rozdílné typy myšlení? Izzah je typický psavý humaniťán. To nejsem. Ale nejsem ani matematik. Jako obyčejně, něco mezi.
Proč se zase zabývám těloumisťováním? Vždyť to nemá vůbec žádný smysl. Inteligence je taky tělesná charakteristika, co naplat. Ale... zvyk je zvyk. Hledání sebe sama? Solipsizmus (i ten umírněný) je blbost, dítě druhotného systému. Hledání svého těla... Ach! A stylu, samozřejmě. Můj ty bože. Nerealita očividně vzkvétá. Vždycky tomu tak bylo...
Za chvíli budou v televizi dávat Zločin a trest, takže mizím.