Únava, spánek duše - takřka poloneexistence. Nic. Není to volání, nepřecházíte do Ničeho řadou přeměn, jako hrdina stejnojmenné povídky... Prostě Jste, potom Polojste, pak Nejste. Postupné gradace... z barevna do průhledna.
Nebo ne? Nakonec je to podobné mlčení - a to prohlubuje existenci, vyjasňuje ji, dělá v hmotném světě zakotvenější.
Nějaké city. Pošetilé. Takřka žádná inteligence. Rozplýváte se... jako plyn.
Odteď budu muset dělat zase mnoho různých věcí... a řešit zase příliš mnoho různých problémů. Už mi život zase připadá o něco složitější. Tím líp? Nevím. Pro ostatní možná ano.
14. listopadu 2007
výpis ze subjektu Norhi v 21:23
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
No promiň, a co tvoje malá sestřička?? :D To bys mě tu nechala? :D
Achjo... Nevím, jestli někdy plně pochopím, jak a proč se tak cítíš... Snad je to přechodná situace. Já vlastně ani nevím, co od toho chceš ty, takže tě nejsem schopná "chlácholit", že to bude dobrý, protože nevím, CO a JAK bude dobrý pro tebe :P. No nic... Prostě to bude dobrý. Jednou. Možná...
Proboha, jen jsem přišla utahaná domů:D
No, tak to máš dobrý :D
Okomentovat