Stý příspěvek

Ne, nebudu sem dávat žádné obrázky, zaklepejte vedle:) (nenápadná reklama na kamarádku...)

Inu. Hele. Jak začít?

Dnes, v krásnou slunečnou neděli, mám konečně odpoledne volné. Koukala jsem se na první díl Back to the Future, dva další se stahují. Pomalu ale jistě propadám sci-fi... V jedenácti mě sice bralo fantasy, ale teď je tomu přesně naopak! Hurá revoluci! Ehm...

Dvacáté páté května, však víte... Šeříkový i ručníkový den (link). Staré mánie se těžko zapomínají. Pamatuji si, jak ze mě "kočička" (neboli ruštinářka, která se tomuto zvířeti příliš nápadně podobala) šílela v sedmé třídě zš, protože jsem o Zeměploše mluvila neustále. Inu... kdo nebyl v dětství něčeho fanoušek, je vlastně nebezpečná osoba, protože jsou jisté druhy mánie, které můžete, stejně jako plané neštovice, mít jen jednou v životě...

Můžete se divit, můžete se mračit, ale nic s tím faktem neuděláte - poprvé za toto století mám dobrou náladu.

Sice zítra mi ji někdo určitě zkazí, ale to je jedno. Vlastně před chvílí se pokusil zkazit. Jistá osoba na shoutboardu v Bellině blogu. Možná měla ty nejlepší důvody, ale tak nějak zcela osobně nesnesu anonymitu. Znamená to, že onen člověk má co skrývat. Dobrá, přiznám se, taky většinou pod rusofobní články píšu více méně skrytě, ale to je otázka zkušenosti. Na jednoho idiota jsem už narazila (že ano, pane Třináctko?). Je zvláštní, že umění ponižovat je nepřímo úměrné inteligenci jedince. Čím vynalézavější jsou jeho urážky, tím je v životě nepříčetnější. Tož záhadný jev.

Dobrou noc a pěkné sny...

V autobuse

Miluju_Tima_Molloye

Ale nemůžu si koupit jeho knihu. Je dostupná jen přes internet a zmíněný malíř žije v Austrálii, takže bůhví, kolik to bude stát. Díkybohu však občas něco dává na deviantart. Hodím vám sem odkaz na jeho poslední publikované komiksy. Vlastně je to jeden komiks, třístránkový. Posuďte sami.

On the bus - část 1

On the bus - část 2

On the bus - část 3

Úžasné, že ano? Doporučuju si přečíst entry k prvnímu dílu.

Inu, jdu se učit chemii.

Pravda na pravdu

Slíbila jsem sice Belle povídání o nerealitě, ale myslím si, že vše, co se o ní dá s určitostí říct, bylo napsáno už v tom jednom komentu. Vše ostatní je jen nepodložené a značně amatérské filozofování. Takže bohužel budu muset ten slib porušit a mlčet dál... Možná někdy...

Jde o to, že sama tomu nevěřím. Je to příliš jednoduché a nepropracované. Hloupé. "Teorie" nereality se pohybuje spíše v oblasti víry než faktu.

Proto radši ne.

Ve středu jsme byli na MaSo, pořádané matfyzem. Náš tým skončil jako třicátý sedmý. Nijak valný výsledek, avšak nemyslím si, že to bylo jen mou vinou. Většinu příkladů, co mi dali, jsem vypočítala, a ty ostatní bych potenciálně mohla vypočítat, kdybych nezačala ke konci ztrácet koncentraci a usínat. Jediný propadák byl s tou průměrnou rychlostí. Z vlastní zabedněnosti jsem nemohla sestavit tu směšně jednoduchou rovnici. Ale to nevadí - přece jen začal proces usínání.

Mají opravdu hezkou budovu. Naše posluchárna měla snad čtyř až pětimetrový katedráloidní strop.

Btw, dneska má narozeniny Jurij Ševčuk. Bude mu... padesát jedna? (ach to počítání!) Každopádně, všechno nejlepší!:) 

Jsem zpět. Včera a předevčírem notebook stávkoval - vřeštěl jak na lesy, když jsme se ho snažili zapnout. Fungoval, ale ventilátoru se asi naše celodenní psaní referátu nelíbilo... a tak dával najevo svůj nesouhlas. Dostal tak den volna. Zvláštní je, že když dnes ráno přišel technik, veškerý povyk náhle ustal. Kdyby se obrazovka mohla nějak tvářit, byla by nevinnost sama. Prý ta náhlá vspoura byla zaviněna neprovzdušněním spodku počítače... stojí tu tedˇ tedy na čtyřech zátkách od plastových láhví...

Ach jo. Chudáček malej.

Tedˇ tady máme nainstalováno plno nových programů, mezi nimi i automatický přepínač klávesnic - užitečná věcička, jedinou její chybou je, že neumí háčky a čárky nad písmeny, které nejsou přímo na klávesnici. Tedy tˇ, dˇ, o´ aj. budu muset psát takhle. Asi. Dokud to pořádně neprohrabu...

Pak je tu antivirus, jistá speciální stahovačka, internetový telefon (alternativa skype), firefox... zkrátka se ten chlap vyřádil. Díky mu:)

Včera jsem (podruhé) dočetla Solarise, tentokrát pro školní referát. A znovu se mi líbil. Což se neděje tak často. Ta knížka vás... omámí. Má v sobě jakýsi výsměch... ne, to je špatně. Je to pochopení vlastní ničemnosti - a částečně i jednoty světa. Jedna z mála knih, možná jediná, která v sobě má dálku, neředěnou věčnost, jakou je schopno vytvořit jenom lidské vědomí. To nejde popsat. Přečtěte si sami. Kdo požádá o e-book, mám v počítači.

Tachyonové nádobíčko

Nějak mě to blogování začíná štvát... aby ne. Jsou tu mnohem důležitější věci na dělání. Ale je to s nimi jako obyčejně...

Začínám z neznámých důvodů trpět alergií na mystiku. Sice to s ní dřív také nebylo valné, ale včera jsem málem vyletěla při slově "karma" a "budoucí život". Jak si pomyslím, že má být ještě další...

Tu reinkarnaci nejspíš propagují lidé, pro které je život samocílem. Ne vidět, ne poznávat - prostě žít. Žrát. Rozmnožovat se. Tím naprosto zdegenerovali výchozí učení. Tam jde o to, vyrvat se z životního kruhu, ne se do něj zamilovat.

Celé to zavání tachyonovými dečkami (dle názvu značně nestabilní věci).

Nedávno jsem narazila na web, který moji nechuť k magii apod. ještě prohloubil, a také prodloužil život - platí-li to rčení o smíchu. Je v odkazech pod názvem "Teorie všeho". Sice nejsem jako jeho autor zastánce ryzího, koncentrovaného a žíravého materialismu, avšak se většinou jeho postoje zdají být správné. Například ty ohledně nevysvětlitelných jevů (telefonovací telepatie)...

Komerční magie je to nejhorší, co může existovat. Je až podivuhodné, kolik je na světě lidí, kteří na ní věří, ale přitom zuřivě odvrhují jakékoliv náboženství. To, náhodou, vzniklo, aby jakž takž vyšlechtilo duši (chcete-li vědomí). Zato magie - aby dosáhla materiálního výsledku, přičemž k tomu používá jakýchsi synchronicitních metod, což je, podle mě, odporné. Nerealita s nerealitou, realita s realitou. Míchat to do sebe je opravdu hnusné a opovrženíhodné - stejně jako jíst fekálie. A stejně nehygienické.

Dobře, dobře, dobře... už mlčím. Ve škole jsem pomocí kružítka a tužky nakreslila tři kvarky - u, d, s. První se dívá nahoru, druhý dolů, třetí se podezřele culí. Chci je ještě obarvit - jak, to je jasné:)

Mimochodem, že je to dobrý nápad, dávat objasňující odkazy do textu? Pochází od Vlady - autora oněch všeteorních stránek. Člověk nemusí hledat dlouhá slova stejně dlouze na internetu...

Dokud hoří svíce...

Včera jsem zatáhla pár písniček. Mezi nimi byla i tato... 

 Stroj času - název viz titulek.

Národní logika

Včera jsem četla nějaké články a komentáře k nim. Bylo na první pohled jasné, že je psali lidé inteligentní. Ale cosi těm článkům chybělo.

Začnu z jiného konce. Každý stát má svoji určitou skupinu inteligentních lidí, kteří více méně mají podobné vlastnosti, avšak různé názory. Oproti prvnímu dojmu, právě vlastnosti, a ne názory, jsou rozhodující. Mladí se snaží tyto vlastnosti domácí elity nevědomky napodobovat: "Tak myslí chytrý člověk, musíš se snažit." Je všeobecně známá věc, že se názory formují výchovou. Vlastnosti myšlení - logika, pohled na svět - taky. Avšak narozdíl od názorů je jen těžko může změnit pozdější zkušenost.

Vlastnosti české inteligence jsou ostře specifické; nemůžeme je extrapolovat na lidi z celého světa. "Správné" české myšlení má totiž několik velmi striktních kritérií. Vnímání světa, která tyto kritéria nesplňují, jsou podivná a zavrženíhodná. Kritéria jsou řadou uznávaných pravd, které jsou ale v celosvětovém měřítku značně sporné. Nejčistší příklad: kňučení o vlastní minulosti, "nebyly klobásy", "komunisti jsou svině". Jakkoliv to zní nepravděpodobně, ale, opravdu, na těchto větách je založeno vnímání světa mnoha lidí. Zvláštní taky je, že těmito pojmy celkem aktivně operuje i mladší generace, která o té době, s prominutím, ví houby. Taky do ní patřím, avšak se nesnažím tvářit, že tomu tak není.

Ale to všechno je trochu z cesty... jde o to, že s těmito vlastnostmi inteligence se nemusíte automaticky ztotožňovat. Jsou platné jenom na území ČR - všude jinde by zněly šíleně. Jejich logická argumentace je bezchybná, jasná, dokonalá... ale zdá se, že manévruje na příliš malém prostoru. Jako brouk v krabičce sirek.

Jakoby stavěli... celými kategoriemi, ne pojmy. Liberalismus je jim cizí. Neodpouštějí, kopou do minulosti. Jsou ale zarámovaným obrázkem čistého rozumu, kterému se musíme klanět.

Bývaly doby, kdy jsem se styděla za vlastní vědomí. Za to, že jsem se nemohla plně vpravit do jejich inteligentní debaty. Teď s nimi nechci mít nic společného.

Omlouvám se. Byl to jen planý dojem z několika stránek.