30. října 2008

Velké stěhování národnostních menšin



Má to kapánek lepší design...

17. října 2008

Šedesát čtyři

Proč neřekl čtyřicet dva?:D Zkrátka a dobře, překlad mého nynějšího avataru (šlohnutého z Deviantartu):

Psychiatr: "Jakou cenu má pro vás život?"
Feynman: "Šedesát čtyři."
Psychiatr: "Proč šedesát čtyři?"
Feynman: "Jak můžete stanovit cenu života?"
Psychiatr: "Ne! Myslel jsem, proč jste řekl "šedesát čtyři", a ne "sedmdesát tři", například."
Feynman: "Kdybych řekl "sedmdesát tři", položil byste stejnou otázku."

Výsledkem bylo, že mu do kartičky napsali, že je blázen. A nevzali ho do armády. Což je dobře, aspoň žil o něco déle:)

V pátek jsem si udělala provizorní víkend. Je to realizací práva na volný čas. Protože teď i v neděli musím někam běžet (doufám, že to bude jen tentokrát). 
Včera byla třídní schůze, prý jsem dostala pětku, a to ani nevím za co. Stávalo se vám to někdy? Že vám prostě někdo pro nic za nic, kvůli vlastní nepozornosti, napíše do třídnice pětku a pak ji odmítá zaškrtnout? Bože. V pondělí vezmu sešit a omlátím ho informatikářce o hlavu, jelikož mi za ten úkol dala 1-, ne 5, jak se snaží tvrdit světu.
S ekonomikou, mám dojem, nic neudělám, protože ji nechápu. Naprosto. Letí mimo. To se mi v tomto rozsahu stává poprvé. Máme ji jednou týdně a nikdo ji tedy pořádně nevysvětluje. A učitelka to známkuje typem chyba - stupeň dolů. Nasrat. Nebudu se snažit, protože to značí šílenství. Škola mi bere všechen čas, i když se nesnažím, už vůbec ne tak, jako ostatní.
Seru na to. A nikdo ať nesmí říkat: "snaž se, snaž se!" Nebudu. Jděte s tím někam. Je mi jedno, že se ostatní snaží.

Žádnou veselejší notu nenajdu, i když bych chtěla...

8. října 2008

Půda pod nohama, nebe nad hlavou

S mým nedávným stavem se zase pojí slova písničky:

Ožrat se tak jedem,
ale nechce se mi pít...

Nepamatuju si přesně, která to byla, ale mám dojem, že "Strop"... Cejtím se jak vymáčknutej citrón. Zabít je. Všechny. Odporný ukrutný svině!
Klídek...
Nedávno jsem asi zažila ten pocit, jenž si mnozí spojují s nešťastnou láskou. Je to fakt hnusný pocit. Savý. A vy se chcete ožrat, jít kamkoliv, spadnout do kanálu a zpívat... dát život do sázky, jít do války, postřílet všechny, než skončíte sami... protože nic, vůbec nic už nemá smysl. Je blízko a tak daleko...
Opravdu si myslíte, že je to láskou? V jistém smyslu ano. Ale není to láskou k člověku, nýbrž, jak bych to řekla, k půdě pod nohama. Je to vzácná věc, vzhledem k tomu, kolik lidí se jí vám snaží sebrat. Například veškerý učitelský sbor, pro začátek, třebas to dělá nechtěně...
A na okamžik jsem měla pocit, že toho, čemu bych s radostí věnovala všechen život, do poslední kapky, nemám možnost dosáhnout. Pro nedostatek... talentu. Ano. Přesně.
A asi je to pravda, i když to teď nevidím tak černě. Ale v onu vteřinu jsem mohla udělat všechny ty věci, jenž dělají zoufalci a pak toho trpce litují. Protože život neměl vůbec žádný smysl, a bylo vám tedy jedno, jak s ním naložit.

V neděli jsem byla v Peterburgu, neptejte se proč, sama to pořádně nevím. Ale velká část oné depky pramenila právě z této návštěvy, i když nemyslete si, je to nádherné město... Možná hodím fotečky na dev. Od Prahy se liší hlavně tím, jak má široké ulice. A ty ulice představují pravidelně čtverečkovanou síť, aspoň v centru - prospekty a linie. Jako avenue a street v New Yorku, doufám, že to píšu správně. Ke všemu, bylo nádherné počasí, což se u moře v těchto zeměpisných šířkách často nestává...

Mimochodem, v úterý mi bylo šestnáct. Díky všem, kdož si na to vzpomněl, protože já si bohužel cizí narozeniny vůbec nepamatuju... A není to ze zlého úmyslu, prostě to nejde. Ani u mamky chudáka si to stoprocentně nevybavuju...
Joj, a taky se omlouvám všem, komu nekomentuju příspěvky a neodpovídám na dopisy. Ten rozvrh je fakt moc namáhavý, teď nám přidali i sobotu... uaaa...
Na školu vesele kálím, protože dělat něco jiného znamená přicházet o tu půdu pod nohama a proměňovat se v malého, ustrašeného a věčně vynervovaného tvorečka, skoro jak ten kocourek na avataru. On to sice dělal schválně, ale ksicht je odpovídající.
Zjistila jsem, že má soused rád Hvězdný války. Furt si maluje nějaký postavičky se světelnýma mečema. Hah, aspoň něco máme společného, i když mně se osobně líbí ty staré díly... Nové jsou jaksi příliš dětinské i na tento žánr.

3. října 2008

Ad avatar

Poněkud bláznivý avatar, možná na něm najdete pravopisné chyby. Sice to bylo v simple english, ale jeden nikdy neví, že...

Blikající NOT dead je dávno passé. Proč nikdo nepřemýšlel nad tím, že kočky potřebují občas nakrmit? Zvláště když k experimentům použijete izotop uranu? Ach ti vědci, tak nepraktičtí...
Chtěla jsem tu dát odkaz na Cave od Muse - na imeem.com - ale s mým netem to nejde přehrát a nechci střelit vedle... Kdyžtak si to zkuste najít, je to fakt supr písnička. Optimistická. Aspoň pro mě.

She burns like the Sun...

Jenom slova jedný písničky, kterou si furt musím v duchu přehrávat... S ní se mísí Podzimní od DDT, kterou kluci včera zpívali s kytarou. Zvláštní, Denis znal všechny slova... ale k mému oblíbenému místu se nedostali, přišla učitelka:

Občas náš život prorůstá květinami,
to znamená, příteli, že On prošel mezi námi,
avšak spatřit ho je nelehké...

Ale tohle jsem od nich ještě slyšela:

Nikdo nemá konce, ani ti, co nejsou s námi...

Břízy jsou žluté... nebe - modrá hlubina. A chlad. Ano, můj oblíbený, i když ještě chybí jinovatka - ale to se časem spraví, že. Čekám, co se bude dít v budoucnu, snad vás zpětně zpravím. Klid a volnost. Klid a svoboda. Vše, co člověk k životu potřebuje...
Někam jsem zaštrachala jeden paperback, prevít jeden malej, zmizel.

Na Seznamu se zase objevil jeden hloupý nacistický článek. Informace v něm je naprosto neprokazatelná - když si budete chtít zkusit něco najít, nevyjde vám to na sto procent. Je to jen další fáma, další shnilé rajče, hozené směrem k Rusku. Komentáře jsou, samozřejmě, zcela odpovídající inteligenci požíračů rohlíků.
O PR agenturách asi víte - dostávají balíky prachů a úkol směrovat veřejné mínění tam, kde si ho zákazník přeje mít. Tady funguje něco podobného. To, že USA přiznaly, že reakce Ruska na agresi Gruzie byla oprávněná, se na Seznamu neobjevilo. Ale když se jednalo o opak, jó, článků bylo dost. To samé, hádám, se děje i v české televizi. Někdo asi vyložil pořádné kvantum eur, aby to tak bylo.

Ale nechci se tím vyvádět z rovnováhy...