A ticho. Od včerejška je tu strach. Tady. Za rohem.
Vědomí kamene. Myšlenky - nejsou, nebo jen povrchní, vřeštivé. Strach před nekonečnem - ne prostorem, ne hmotou, nýbrž tím směšným nerealitním nekonečnem, které se stalo najednou příliš blízkým, stojí vám za zády.
Tohle bylo psáno včera. Neměla jsem čas publikovat. Dnes taky více méně ne - od jedné hodiny tu kouzlíme nad Kapicou, a furt ho nemám hotového. Brr... Příště by se nemuselo nechávat psaní třístránkového referátu na poslední možný den. Je to na avadu.
A zejtra je škola, a pozítří zase škola...
Blé.
Žádné komentáře:
Okomentovat