Láska

Stojíme na různých hlubinách,
na ostrůvku - kolem nic.
Voláme na sebe v naději,
dál zvracíme slovy - stále víc.

A vodopádem zlatým rozvine se
to hloupé nebe nad hlavou,
jak idiotské, pomstychtivé,
odporné vši - stravou svou.

Dva nejste, nenajdete
ten souhrn spících, pustých sil,
neuvlastníte štěstí kolo -
štěstí - nic víc než soubor chvil.

Stojíte na dvou ostrovech -
na jedné noze, v černotě
a v kleci hloupých, marných nápadů,
nevěda zpíváte. O nicotě.

// jo, já vím, próza zarovnaná do veršů. Ale sakra, když já na ty tvoje příspěvky, Bello, nemohla nereagovat. Promiň. Ale právě jsem se dozvěděla pár věcí a v jejích svitu některá tvá slova nemůžu... přejít.
Omlouvám se. Právě jsem si zadělala na ošklivou hádku...