Sen

Probudila jsem se s neurčitým pocitem. Dnešní sen byly jako obvykle smotané vzpomínky, představy, někdy opravdu komicky propletené. To je normální. Vše, kromě jediné epizody.

Stáli jsme na přepravníku, takové pololoďce, co jezdila po jezeru mezi horami.
"Máš hlad?" ptá se neznámá osoba.
"Ano, cítím..."
"Prázdnota tě vyžíra. Vracíme se."
Mlčíme. Najednou si uvědomím ten proces, jak se černá díra uvnitř zvětšuje a za chvíli dosáhne hranic, kůže, a pak...
pak - to radši nevědět.
Ještě před probuzením tam byly pololidé, cáry lidí, které však ještě žily... a pomalu mizely, pohlcovány prázdnotou.

No nic.