Hanrahan

Bože... ta krása. Už dávno tu nebyla, zavřely se za ní vrata nepochopení, černá hladina... utopila... jenže ona, jasná lehkost, povstala z mrtvých.
Žije. Žiju já. Jako nikdy poslední dobou, kdy mě škrtily ty žvásty, ty zatracené pokličkové názory, které se lily, prýštily černou ropou ze všech stran... mastné. Lepí se na vás, jako nemoc, jako nákaza - nejdřív se jim postavíte, potom se zlomíte a nakonec přijde netečnost. Lhostejnost k vlastnímu osudu. Strach před porušením dohody, před odlišností... horečnatě hledáte cesty, jak být stejným jako ostatní.
Což je konec.
Yeats je... nevím, jak vysvětlit. Většina knížek mi připadá upjatá - jejich autoři nevedou myšlenky, řekněme, příliš vysoko. Skončí někde uprostřed. Visí většinou na lásce, pokaždé tam příjdou. Nemohu číst Rollandovy Petra a Lucii. Nejde to. Chci se omlátit hlavou o zeď, protože, třebaže je ta novela napsána dokonale, nemůžu ustát její náplň. Je to jakási vtíravá estetika. Musíte s ní opatrně, abyste se nestali jejím otrokem.
Ale Hanrahanovy Příběhy... to je něco jiného. Ty láskou začínají - ale končí něčím jiným.
Vzpomenu si na ty staré časy, kdy se mi mytologická krása zdála nejdražší. Teď je silnější jiná náplň - vůně letu. Mlhy. Prázdnoty. Věčnosti. A legend, třebaže to není můj šálek čaje. Už ne.
Na to slova nestačí.
Moře. Z nějakého důvodu si vybavím moře, oceán, jezero - to je jedno. Jen vodní plochu, modrou - když na ní stojíte, vidíte na dno. Ano, když stojíte na kapalině...
Průhledná. Bez ozdob, bez prázdných veselých zpěvů a běsnění - jen klid a mlha, koncepty, nevšimli jste si, jak mýty kouzlí s koncepty? Světlo z jiného světa... stíny. Ženy s krásnou hlavou a stínovým tělem a vlasy, které si žijí vlastním životem... a bláznivá stařena, které Sídhe sebrali rozum. A...
Nevím, jak to podat bez dlouhých vysvětlení. Nejsem básník - už ne.
Je to jednolitý svět, svět za světem... říkal: "Budu čekat tam za světem." Je to téměř stejné, jako rozdělit hlavu a tělo - hlava je vlastně součástí těla. Tady je rozdělen náš svět a jakýsi jiný, třebaže onen jiný je nedílnou součástí našeho... je taky lidský. Vše, co je lidské, je jeden svět. Jenže Yeats je rozdělil.
Chtěla bych sehnat nějaké další jeho knížky, akorát to bude možné jen v antikvariátech. Nebo v knihovnách. Jenže tady blízko je jen ta jediná. A do centra se moc nedostávám, a pokud ano, tak nemám volnost pohybu.
Sakra, proč všechny dobré spisovatele téměř nikdo netiskne? V Moskvě Yeatse neměli, stejně jako Joycea. Beckett je lepší v češtině, tak jsem se na něj ani neptala.
Ale stejně... tady zase za celou tu dobu nevytiskli víc než dva Akutagawovy svazky - a to se jedná o nejznámějšího japonského spisovatele! Kde se jen válí ta spravedlnost...