Tahle báseň mě napadla, když jsem tam byla naposledy - tedy dnes. Nevztahuje se ale jen k nim, nýbrž k zkostnatělým Čechům všeobecně. Občas se jejich kravími názory dusím - a téměř u každého hned vidíte, co je zač.Syté, umaštěné tváře
pivem, tupostí se živí
pod nizoučkým kravím nebem.
Stěžují si na život,
mňa a mňu, ach jejky, jojky,
miláčku, nebeská lásko.
Stěžují si na minulost,
idolové skví se v rozích,
mlčenlivé, blbé zrůdy;
ten, co sedí v čele stolu
každý den před nimi tančí
tělomilné, kruté tance.
Ach, vy zadky libované,
čekejte, vy lásky drahé,
na odplatu...
U stropu se sráží tma.
1 komentář:
To nemá chybu :). Konečně báseň, kterou chápu na první přečtení :D. Nic ve zlým... Ale i ty předchozí už jsem pochopila, stačila správná nálada a trochu trpělivosti :D.
Okomentovat