A noc, a večer - a den.

Zírám tadyhle na panel. Jazyk - čeština. Je jasné, že se to vztahuje k pozůstatkům blogu, ne k autorce. Přistihuju se ale při myšlence, že je to vlastně jedno. Všechno je jedno.
Na úlohy z genetiky jsem dneska koukala jak tele na nová vrata. Až se o prázdninách pěkně vyspím, podívám se na to znova. A na relativitu. A na optiku. A na... no nic.
Hlavně pak na fyziku a dějepis, ve čtvrtek - o prázdninách - píšu. Mimochodem, proč je na klávesnici č vedle š? V první osobě slovesa "psát" občas vznikají prapodivné variace... Každopádně, pokud tuhle neděli máme zase ájinu, tak celou sobotu se budu šprtat jak divá. Zase. A pak ta zatracená základka... projekty, projekty, projekty. Ať si je proboha strčí do... Hm. Ve čtvrtek večer jsem z nějakého důvodu vždycky zlá. Vždycinky. A dneska za to také může Kytynka. Jako obyčejně. Ta holka by potřebovala pořádně zpráskat, to vám povídám.

Ach jo, toť výčet mého života. Těším se, až budou velké prázdniny, i když tentokrát jen dva měsíce. Aspoň budu mít čas na tu prácičku... už zase. Učení, učení, učení. Bouchačku na ně.
Začala jsem, mimochodem, dělat stránečky. Fakticky. Jsou zelenomodrý, však se můžete podívat na layout na Belliných stránkách (http://annafarrell.aspone.cz/). Okopírovala jsem tam zatím všechny básničky. Nějaký to info. Však já toho zas tolik nechci...
V knihovně jsem sebrala životopis L.Landaa, a pak se neudržela a půjčila si Nohy z jílu. Člověk občas potřebuje odreagování.
Pratchett vám tak nějak rozostří mozek - nevím, zda krásně, ale celkem pěkně. Teď mi už trochu jeho knížky připadají naivní - ne názory, ale úhlem pohledu. Ale to není jeho vina, koneckonců, ničí. Nakonec se nejspíš určitě mýlím já.
Ráno usínám, večery ponocuju...
To je život. Ale ne zas tak špatný, to ne. Jsou i horší.
Optimistické.