...

Poslední dobou se cítím jako vymáčklý citrón. Včerejší euforie nočního rozhovoru si vyžádala svoji daň - šílenou bolest hlavy a ještě horší ospalost.

Mám pocit, že všichni jsou o mnoho chytřejší než já. Některé věci jsou pro mě příliš složité, zvlášť pak na jeden zátah. Jako třeba dějepis. Třicet stránek učebnice a výpisky - za jeden večer. Stejně si vůbec nic nepamatuju. Ani ty zkratky bolševistských vládních orgánů - všechny vypadají stejně. Ona ta situace před občanskou válkou byla i tak dosti pomotaná... Po pár stránkách jsem už nevěděla, kdo je kdo. A u posledních dvou nejbláznivějších kapitol jsem si ani ty výpisky nedělala, jednak proto, že by to trvalo do časných ranních hodin, a taky proto, že čert by se v tom měl vyznat. I pamětníci říkají: "Ani jsme nevěděli, jak se to odehrálo..."

Doufám tedy, že mi něco - aspoň něco utkví v hlavě. A že zítra z geometrie nepíšeme. Pro jistotu si vezmu sešit a učebnici do školy - sice se tam absolutně nedá učit (víte, že průměrná třída o přestávce produkuje počet decibelů, srovnatelný s boingem..?), ale aspoň se o to pokusím. Držte mi palce.

Malý obrázek na závěr. Kdysi se mi zdálo... něco. Součástí snu byla i tato "osoba" - nečlověk, který se účastní lidských záležitostí, například válek a odbojů. Proč? Žádné motivy. Ve své podstatě je jen myslící pole, možná ani to ne. Ale dokáže přesvědčit své okolí, že opravdu existuje jako hmota, ne jako její slabý odvar.

Vzhledem k tomu, že onen sen obsahoval i našeho pana fyzikáře, jak skáče z Nuseláku, nemůžeme mu přikládat nějaký větší význam.