Je tu někdo?
Jsme cizí mezi cizími...
Zvláštní, kolik nepřátel si člověk nadělá už tím, že existuje. A s mou povahou a podivnostmi se jejich počet zdvojnásobuje. Přitom nikomu nechci dělat nic zlého - jen abych si v klidu mohla žít svůj život. Nikomu. Nic. Nemám ty sklony si začínat jako první - jen se bránit.
Začíná mi lézt na nervy ten okatě prázdný prostor kolem mě, bublina ticha. Snažím se křečovitě být milá a veselá. Už křečovitě. Nejde to.
Z kolika důvodů vás mohou lidé nenávidět, aniž byste jim něco provedli? Mohou vám závidět, mohou vámi pohrdat, mohou vás bít proto, že jim stojíte v cestě. A když ještě máte vrozené podivínství a pro některé nepochopitelnou povahu, neumíte se pořádně dorozumívat, okruh přátel se stokrát zmenší.
Poslední dobou se musím každý den vídat s lidmi. Dříve jsem měla aspoň víkend volný, teď v neděli chodím do školy. To zaviňuje, že mám nervy v kýblu. Potřebuju klid. A volnost. Jenže - žádné prázdniny v dohlednu.
Ne, tohle nebylo stěžování si. Vzpomínám si na Šalamova. Co on by dal...
Nevšimli jste si, jak děti z dobrých, úplných a bezproblémových rodin nenávidí své rodiče? Mají talíř plný jídla, chalupu každý víkend, přátele, sourozence, jsou oblepeni svými rodnými, a přece tím vším pohrdají pro zábavu. Ach! Mají jasnou, pevnou budoucnost. A přece půjdou na diskotéku a budou protestovat... proti čemu? Určitě se něco najde. Často z nich potom vyrostou necitlivci - protože nezažili nic špatného, nebo to prostě zapomněli.
Prázdný, ani ne zvířecí, pohled. Dvě skleněné bulvy. Zájem o politiku/ekologii/umění. Tuctově originální nápady. Nadšené publikum. A přitom vše, co jejich život doopravdy naplňuje, je sex (převážně u dívek) nebo počítačové hry (převážně u chlapců). Ale nejčastěji jsou to obě ty věci.
Ne, nejsou všichni takoví. Ale všichní jsou sytí. Zajímají se... Už jsem zapomněla to slovo. Loni nás do toho nutili. Teď mě do toho nutí svědomí. Jenže jediné, co chci, je spát. Ne, nepotřebuju to. Je to jen... jako když se chcete ožrat. Od začátku do konce. Od rána do rána. Bez příčiny, beze smutku.
Směšné. Ze všech stran - výjimeční lidé. Až se sami cítíte být výjimkou.
8. března 2008
výpis ze subjektu Norhi v 13:22
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Príma depka... Tak jsem se do toho začetla, jak jsi mi říkala.
Poslyš, kašli na všechny... Ti lidé z perfektních rodin prostě nevidí co mají a vůbec si toho neváží, protože mají bezstarostný život a málokdy zažívají nějaké pády nebo třeba starosti s prachama. My obyčejní nuzní rozpadlíci si aspoň trochu ceníme toho, co máme, i když toho často moc není. Víme, že život není cukrátko...
Vezmi si, o kolik ti druzí přicházejí...?
Nehci poučovat, chápu tu depku, ono já je holt mívám taky a taky mi to toho nerejpeš... Doufám, že jseš zas na chvíli v pohodě, a jestli ne, tak to ber pouze jako pokus o povzbuzení :). I když možná nemáš moc přátel, můžeš počítat každopádně se mnou :). Já jich bohužel taky moc nemám... I když to bude taky tím, že mě každej automaticky považuje za úplnýho blbce nebo masovýho vraha. Člověk si nevybere.
Nevybere, no:) Byla to jen... jednodenní fňukačka paranoika, nic víc. Slyším pomluvy na každém rohu - možná i proto, že na každém rohu jsou, ale normálně si je nijak neberu. Vždycky se na pomluvače tak krásně zasměju, a oni se začnou stydět:) Někteří sice ne, ale je to jejich problém.
My jsme taky nezažili nic špatného. Ale je dobré chápat, že dobrý, spravedlivý svět se supermarkety není nic apriorního. Většina mládeže v ČR a všeobecně západních zemích to nechápe. Nemají válku, nemají hlad, a tak se samou nudou začnou zabíjet navzájem nebo provozovat černou magii. Záleží na osobnosti.
Okomentovat