Pokud se vám ta povídka dostane někdy do rukou (do češtiny, mám dojem, přeložena ještě nebyla), radím vám, nečtěte ji před spaním. Myslela jsem, že mou nynější otupělost nic neprorazí. Chyba. Pocit, který ve vás zanechá, co do síly a strachu je velmi podobný Poeovým hororům. S jediným strašlivým rozdílem. Ty horory totiž nejsou vůbec realistické. Tohle - tohle se může stát každému. I teď ráno mám ještě lehce rozviklané nervy.
Je to vlastně deník autora, s tím rozdílem, že ho ze zvyku psal jako krátký cyklus povídek. Název pochází z neobvyklé halucinace - zorné pole pravého oka zaplňují otáčející se ozubená kola. Nejdřív průhledná, na kraji, ale potom se stávají téměř hmotnými, tak, že přes ně člověk nevidí. Podle slov autora, musel si rukou zakrývat pravé oko, aby vůbec viděl na cestu. Takovéto obrazy, následované vždy nesnesitelnou bolestí hlavy, ho pronásledovaly už od mládí.
Nemá to žádný děj. Jen "šel jsem tam a tam, myslel jsem na to a to". Ale aspekty toho myslel a cítil jsou ekvivalentní naostřené břitvě. Psychiatr by řekl - klasický případ schizofrenie. Jenže, když toho člověka "znáte", nezní vám ta věta tak banálně, nabývá hrůzného smyslu.
Ještě jsem to úplně nedočetla, ale ze zvědavosti jsem se podívala na poslední odstavec. Ten zní: "To bylo to nejstrašnější, co jsem kdy zažil. Nemám sílu psát dál. Život v takovém duševním stavu se mění v nepopsatelná muka. Opravdu není nikdo, co by mě tiše uškrtil v noci, když spím?"
Povídky byly psány roku 1927, poslední v dubnu. O pár měsíců později spáchal autor sebevraždu.
6 komentářů:
Autora radši neznát:)
Vybíráš si takový věci úmyslně, nebo je v tom nějakej fatalismus? Uznávam, že číst něco, co kdosi napsal před sebevraždou, vábí dost.
Nuňo Gomes
On Akutagawa je můj oblíbený autor všeobecně, ale předtím jsem četla jenom jeho starší věci. Vlastně jediná povídka, kterou napsal v takovém stavu, a kterou v Čechách přeložili, je Kappa (orig. název). A příběhy v mém vydání jsou řazeny chronologicky... Takže jsem četla nejdříve filozofii, potom satiru, a nakonec nepokrytou šýzu.
Velmi zvláštní je, že i v takovémto stavu psal svým dokonale příčetným, věcně krátkým stylem. Člověk si ničeho nevšimne, dokud si neuvědomí, CO vlastně R.A. píše...
Btw, pokud napříště nebudu zmiňovat jméno autora, tak míním toho samého člověka. Tak nějak se ostýchám jeho krkolomné příjmení vypisovat. On jej taky neměl moc rád.
Btw, pokud chceš opravdové metafyzično, doporučuju Jurije Mamlějeva. Však jsem o jeho Šatunech už mluvila:)
Však jsem se taky vyjádřil, že si ho najdu:) Zas úplně metafyziku nevyhledávám, jak se někde objeví slovo jsoucno víc než jednou, tak většinou končim, ale zajmá mě ten solipsismus, v tom vidim světlo budoucnosti. To je vlastně původ toho, že jsem se tu objevil. Vyhledával jsem si ho na netu a jsi asi jedinej člověk, kterej o něm,- byť jen okrajově, pojednává (zvláštní). Teda bylo tam ještě pár břídilů, kteří ho většinou shazovali, ač mu rozuměli asi jako krtek astronomii. No, a procházim si ve volných chvílích tvoje výplody a považuji je vesměs (možná se budeš divit) za podnětný. A to zdaleka ne všemu, co tu píšeš, rozumim:) A to by zatim stačilo.
N.G.
Hm, já solipsizmu zas tak nerozumím. Ještě jsem nenarazila na žádnou obsáhlejší publikaci, která by o něm pojednávala a rozebírala dopodrobna, proto si nemůžu utvořit přesný názor.
Podnětné? To je od tebe hezké... vzhledem k tomu, že si tu většinu jen stěžuju na život...
Btw, omlouvám se za ten styl, pokročilá hodina a pokročilejší stav pobláznění učením dělá své. Z nějakého důvodu monotónní práce působí na člověka jako sklenka alkoholu...
Ach, Akutagawa....:). To musela být fakt síla. Mám skoro chuť si to přečíst taky...
Okomentovat