Dočetla jsem Vesmírnou odyseu - první díl. Geniální. Přesně můj šálek kafe... je sakra dobré, když se autor sci-fi vyzná i ve vedě. A ta myšlenka..!
Jelikož v ČR se další dva díly neobtěžovali vydat, pokusím se koupit všechny čtyři v jedné obálce, až pojedu do Ruska. Uvidíme, jak to dopadne:)
Vytiskla jsem si několik záložek s obrázky z xkcd. Zvláště mě dostal ten jeden, co měl nějaký chlap na tamějším fóru: "My quantum yo-yo has no need for your silly gravity!" Už vidím, jak si to dám do učebnice fyziky.
Hm... to je opravdu vše.
7 komentářů:
Nějak mě to nutí ti sem něco psát. Neviděla si i ten film (od Kubricka)? Ona myšlenka se v obrazové podobě sice trochu ztrácí, ale nahrazuje to určitou meditativností. Z Hala mi tekly nervy až na podlahu a potřeboval jsem aby ho vypli, což byl jistě autorův potměšilej záměr, Clarke by měl z tebe jistě radost. Duální chování částic, neboli že hmota a energie jedno jsou, i mě fascinuje, však jakákoli četba o kvantový teorii na mne působí jako ukolébavka. Ty opaky mě bavěj. Mě by probrala spíš matika, třeba něco o funkcích.
Dám ti hádanku, aby ses nenudila, ale řešit ji nemusíš :)
Představ si stejně veliké rovnostranné trojúhelníky, barvu podle libosti. A teď:
Na dvojrozměrnej ti útvar stačí jeden.
Na 3D útvar stačej čtyři.
Kolik jich stačí na 4D útvar, pakliže budeš pracovat ve 4D prostoru?
Hm, doufam, že zadání nezní příliš zmateně.
Jó, a kdyby sis řikala, jestli nejsem ňákej posedlej magor, tak nevim, já to takhle zevnitř nedokážu posoudit.
N.G.
Ten film jsem viděla nejprve, i to méně graficky povedené pokračování 2010. Právě kvůli tomu jsem si koupila tu knížku.
Hal má v angličtině super hlas, ten herec se na něj perfektně hodí. Z druhé strany, ve filmu je to vražedný maniak, v knížce pak jenom zdeptaný neurotik, který nakonec propadne panice. Ve filmové podobě mu chce člověk jednu vrazit (i když by to bylo technicky náročné), v knižní mu spíš soucítí.
Na matiku jsem naprostý pařez, omlouvám se za upřímnost. Jakmile si to nedokážu představit, ztrácím se. Proto střílím naslepo: sedm? Potřebovala bych znát princip. (hehe... a není 4D prostoročas?:D V jistém smyslu...).
No, ať seš magor nebo ne, jsi jediný v reálu neznámý člověk, co sem něco píše:)
Aha, no myslel jsem, že do matiky fušuješ, když tě zajmá Albert apod. Je to moje nejoblíbenější matematická hádanka a je jich deset. Zkusim ti nastínit to 4D, ale nebrat jako univerzální pravdy, jsou to jen moje výmysly. Tak například: Představ si třeba ten trojúhelník ve 2D a sama se budeš pohybovat taky jenom v rovině kolem něj. Vždycky z něho uvidíš jenom část. A teď se posuneš do 3D nad něj a ejhle, vidíš ho celej. Stejná analogie musí platit i vejš. Lítáš kolem zeměkoule a vždycky z ní vidíš maximálně půlku, pokud bys dokázala vstoupit do 4D jakoby "nad" ní, musela bys ji spatřit celou, dokonce i zevnitř, jako ten trojúhelník. Představit si to opravdu nedokážu, ale musí to tak bejt. Proto já čas za plnohodnotnej čtvrtej rozměr nepovažuju. Možná kdyby se čas zmáčknul do jednoho bodu? :)
Uvažováním času za čtvrtej rozměr si vědci pomáhaj. Ale stejně tak můžu uvažovat za čtvrtej rozměr třeba teplotu (jako je rozdíl třeba - les včera a dnes, tak les za mrazu a za horka), to však zatím žádnou výhodu neskýtá. Tedy "v jistém smyslu" (jaks napsala) asi jo. Ale když někdo tvrdí, že čtvrtej rozměr JE čas, tak pravdu nemá, podle mě.
To je teda stať. Nevim jestli z toho budeš chytrá :) N.G.
Nj, to mi došlo - že ve čtvrtém rozměru by asi byl normál 3D jako rovina. Otázkou bylo, jak tu rovinu ve 4D "uzavřít". To nevím. Možná na to stačí 3 trojúhelníky, jako v 3D (tedy bychom přijali představu, že "uzávěrková" plocha je dána vlastnostmi trojúhleníku, ne prostoru - t.j. na každou novou prostorovou osu-rozměr tři další trojúhelníky), nebo 4 (totiž se vloží vlastnosti prostoru). Tak uvažoval laik, který z teorie různých prostorů zná pramálo.
Teplota se taky mění s časem, takže vlastně to, co máš na ose x za dny, je čas v tom nejčistším stavu. Stejně můžeš nakreslit, jak se teplota mění s výškou. Až na to, že čas se pohybuje "sám", do výšky si musí člověk vyletět:)
A nešlo by to vzít z jiného konce - totiž CO je čas? Je jasné, že už u nás ve vesmíru nemá identické obdoby. Což dělá vědcům problémy. Nejpřirozenější by bylo strčit ho do jednoho pytle s rozměry, dokud se věci nějak víc nevyjasní. "Tok" času je vlastně pohyb v času. I když, teď si nedokážu dost dobře představit, jak by bylo s relativností tohoto pohybu. Asi bídně. Je to jakýsi absolutní pohyb. A teď vtip: Přestože se všichni pohybujeme časem stejnou rychlostí, proč se tedy jeden druhému nejevíme jako stojící? Možná proto, že se jenom JEDEN pohybuje mezi kulisami? Toť solipsizmus:D
Ne, dělám si legraci. Nedávno jsem vstávala, a tak mám poněkud popletené myšlenky. Všechny díry v teoriích prosím prominout:)
Hm, zní to jako solipsismus :)
Myslím, že to ještě dořešíme. Škoda si v tom nezapitvat. Třeba, všechno se mění s časem, je ten čas nezbytnou podmínkou, aby se něco měnilo?
Mimochodem, ten počet trojúhelníků (10) je už v mym minulym příspěvku, nějak si ho trochu přelítla..
N.G.
Sorry, soustředila jsem se na ten čas:)
Hm... pokud myslíš KONCEPT měnění... Jsou přece věci, které mají dva významy současně. Např. takové ty obrázky, kde jednou vidíš babu, podruhé nevěstu. To se mi zdá jako jediná možnost "měnění" bez času. Jinak změna - tj. proces - probíhá přirozeně s časem...
To jsem si ani nezasloužil, takovou nóbl odpověď :)
Okomentovat