Show me the way...

Kursor tiká; nevím, co bych měla napsat. Asi nic. Pomalu začínám bejt citlivá na nepřátelskou atmosféru.
Za nějakou chvíli se už ode mne moc příspěvků nedočkáte, ale i když po nějaké době budu mít přístup k netu, nevím, jestli se ke psaní sem vrátím. Připadá mi to zbytečné. Zvyk. Možná až se naskytne nějaké příhodné téma.
Název pochází z písničky Maire Brennan. Nějak mi připadá všeobecně příhodný, vzhledem k mému duševnímu stavu. Ale o tom nechci vykecávat - najednou si uvědomuju, kolik očí mě tu sleduje. Blesk, asi řeknete.
No, zkrátka, se všemi, co sem chodí, se tímto příspěvkem (snad prozatím) loučím.