S mým nedávným stavem se zase pojí slova písničky:
Ožrat se tak jedem,
ale nechce se mi pít...
Nepamatuju si přesně, která to byla, ale mám dojem, že "Strop"... Cejtím se jak vymáčknutej citrón. Zabít je. Všechny. Odporný ukrutný svině!
Klídek...
Nedávno jsem asi zažila ten pocit, jenž si mnozí spojují s nešťastnou láskou. Je to fakt hnusný pocit. Savý. A vy se chcete ožrat, jít kamkoliv, spadnout do kanálu a zpívat... dát život do sázky, jít do války, postřílet všechny, než skončíte sami... protože nic, vůbec nic už nemá smysl. Je blízko a tak daleko...
Opravdu si myslíte, že je to láskou? V jistém smyslu ano. Ale není to láskou k člověku, nýbrž, jak bych to řekla, k půdě pod nohama. Je to vzácná věc, vzhledem k tomu, kolik lidí se jí vám snaží sebrat. Například veškerý učitelský sbor, pro začátek, třebas to dělá nechtěně...
A na okamžik jsem měla pocit, že toho, čemu bych s radostí věnovala všechen život, do poslední kapky, nemám možnost dosáhnout. Pro nedostatek... talentu. Ano. Přesně.
A asi je to pravda, i když to teď nevidím tak černě. Ale v onu vteřinu jsem mohla udělat všechny ty věci, jenž dělají zoufalci a pak toho trpce litují. Protože život neměl vůbec žádný smysl, a bylo vám tedy jedno, jak s ním naložit.
V neděli jsem byla v Peterburgu, neptejte se proč, sama to pořádně nevím. Ale velká část oné depky pramenila právě z této návštěvy, i když nemyslete si, je to nádherné město... Možná hodím fotečky na dev. Od Prahy se liší hlavně tím, jak má široké ulice. A ty ulice představují pravidelně čtverečkovanou síť, aspoň v centru - prospekty a linie. Jako avenue a street v New Yorku, doufám, že to píšu správně. Ke všemu, bylo nádherné počasí, což se u moře v těchto zeměpisných šířkách často nestává...
Mimochodem, v úterý mi bylo šestnáct. Díky všem, kdož si na to vzpomněl, protože já si bohužel cizí narozeniny vůbec nepamatuju... A není to ze zlého úmyslu, prostě to nejde. Ani u mamky chudáka si to stoprocentně nevybavuju...
Joj, a taky se omlouvám všem, komu nekomentuju příspěvky a neodpovídám na dopisy. Ten rozvrh je fakt moc namáhavý, teď nám přidali i sobotu... uaaa...
Na školu vesele kálím, protože dělat něco jiného znamená přicházet o tu půdu pod nohama a proměňovat se v malého, ustrašeného a věčně vynervovaného tvorečka, skoro jak ten kocourek na avataru. On to sice dělal schválně, ale ksicht je odpovídající.
Zjistila jsem, že má soused rád Hvězdný války. Furt si maluje nějaký postavičky se světelnýma mečema. Hah, aspoň něco máme společného, i když mně se osobně líbí ty staré díly... Nové jsou jaksi příliš dětinské i na tento žánr.
6 komentářů:
Sobotu? A do hajzlu...
Drž se (půdy?)
Nuňo
Hm, snažím se... ale pořádně to nejde.
A odepsat taky ne:P:)
Jasný, přece si nebudeš kazit náladu :)
Hm, ten kanál mi taky cosi připomíná... A chuť se ožrat dvakrát tolik.
Nejsem si jistá, co tím přesně myslíš ty, ale taky mám občas pocit, že mi vzali půdu pod nohama. A často nejen půdu, ale celej můj vesmír. Ale to by se dalo taky přirovnat k rozpadu celýho světa od základů. No, to je jedno... Hlavně klídek. Nevraždi se, aniž mě vezmeš s sebou, to bych ti nikdy neodpustila :D.
K narozkám jsem ti přála na icq, doufám, že ti to přišlo... Jestli ne, tak přeju znova, i když opožděně :). Zmiňovala jsem se v tom o chlastu...
N.G.: Odepsáno! Konečně!:D Náladu si nekazím, jen nechci, aby byl můj dopis snůškou blábolů... což je tak či onak, avšak v některých okamžicích menší.
Anfar: Myslím, žes to pochopila dobře. Přesně tak, berou mi taky všechen můj svět - hlavně logiku, na které stojí. Moji logiku!!:P
Chlast a vraždění se je jen metaforické, jsem příliš velký srab.
Jj, přišlo mi, a taky jsem odpověděla. Nedošlo? Ach to icq, nedokonalé a nevýkonné... Zkrátka: jsi zlato.)
To by jednoho nasralo, co? :D
Tj, metaforicky je to taky mnohem zábavnější... Nejdou po tobě policajti a nemáš výčitky svědomí, kromě toho můžeš vraždit, jak se ti zachce, a ne jak ti stačí síly :D.
No jo, to já vždycky :D ;).
Nepřišlo, no... Blbé icq.
Okomentovat