Bože, jak mě to všechno štve... Poslední příspěvek. Některá slova. Vlastní myšlenky, slovní, kruhové, zakroužile... české...
Za vše si můžu sama. Za to, jak je moje "umění" blbé a, jak někteří říkají, "bez myšlenky". Za to, že nemám žádné přátelé, kterým bezmezně věřím - ale to asi nikdo. Ono to přátelství je taky něco jako výmysl.
Za to, že téměř nemluvím a odpovídám jednoslabičně.
Za to, že se zajímám o věci, o kterých jiní nemají potuchy - aspoň ne tady v ČR. Za to, že rozdávám vlastní nápady zdarma kolemdoucím. Oni jsou úspěšní. Já nikoliv.
Za to, že neumím psát.
Za to, že se mi za zády každý směje.
K čertu.
Ale... je to jedno, ne? Koneckonců... To s tím koncem světa vypadá dosti akutně (noví návštěvníci nejspíš protáčejí oči v sloup):)
A... když se zamyslíte nad jednou písní - "Vrány" se jmenuje - přijde vám tohle všechno prázdné bláznění bezvýznamné.
Ono je bezvýznamné.
4. listopadu 2007
Závist...
výpis ze subjektu Norhi v 13:30
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Koukám, že ti kdosi nebo cosi brutálně sráží sebevědomí...
Je fakt, že přátelství je takový výmysl. Pořád hledáme někoho, kdo by nám rozuměl, a když ho najdeme, přizpůsobujeme se mu natolik, že pak sobě nerozumíte vy sami... Taková imaginární symbióza, kterou jsou propojení lidé, jenž si myslí, že toho druhého chápou.
No, ale to je jedno... Není to vždycky tak špatné. Někdy jsou přátelé přáteli taky proto, že je přátelství obohacuje. Případně jim něco dává přítel. Co se mě týče, považuju tě za moc fajn kamarádku. Asi bych ti nevysvětlila proč, možná bys mi to vymlouvala...
Jo. Přesně. Až poletíme doprdele, bude nám celkem fuk, co si o nás ostatní myslí :D. A jestliže máš recht v tom, o čem jsme se bavily, čeká nás mnohem lepší budoucnost :). Myslím přinejmenším nás dvě. Relativně. Nevím, jak moc šťastný někdo dokáže být, když na ulicích cítí kanály a mrtvé psy a za každým rohem ho mohou zabít :D.
Nikdo mi nic nesráží, jen vidím, jak se věci mají. Na Literu - tipy žádné. Na DA - hu, že by někdo něco napsal. Fotky na jiném serveru se seřvávají. Na manze - nikdo nekomentuje. Povídky taky nikdo nekomentuje.
Krása.
Za vše si můžu sama - že ti závidím. Že tě i naprosto neznámí lidé poplácají po zádech a řeknou - jdi dál, máš šanci.
Nejdřív to člověk přehlíží, něco jako "když umí, tak umí, proč ne?", potom, když se mu nedostává vůbec nic - nechápe. Pak ho to začíná štvát.
Mlčení je někdy horší než urážka. Ono vlastně je nejhorší urážka.
Sorry. Už mě ta depka přešla, nevšímej si těch blábolů...
Jen se odehrálo několik věcí najednou. "Seřval" mě učitel na malířáku (tedy, on chudák vůbec neřval, jen si "dovolil" něco podotknout... nemůže za to, že žákyně měla ten den náladu pod psa), začaly mě štvát holky ze třídy, které mě okatě přehlížejí - a i ty pomluvy, co se o mně šíří ve škole přičiněním jisté osoby, kterou jsem do té doby ani neznala. Zvláštní, kolik si člověk nadělá nepřátel jen svou holou existencí.
Zkrátka to vše odnesl předešlý koment...
Okomentovat