Doznání

Ach jo. Promiňte mi, všichni, ke kterým jsem kdy byla hrubá, nepozorná, jak se říká, "s nosem nahoru". Do nového roku jsem si vzala předsevzetí, že budu na lidi pro změnu hodná, i když nevím, zda to vydrží - ty ignorantské kecy pramenily, co naplat, z deprese. Takové té tiché, o níž postižený ani neví a dojde mu až když se "uzdraví". V mém případě po prázdninách...
Byly tomu vinou jisté problémy se spolužáky - né těmi ze třídy, nýbrž z jiných tříd -, s jejich pomluvami a narážkami. Pak ještě učení a chápání, že většina mých názorů je jiným ukradená, jelikož se nesetkali s věcmi, ze kterých pramení a proto jsou radikální. Že věci, o které se zajímám, nezajímají v okolí nikoho, a tudíž je nemám s kým rozebírat a s kým se o ně podělit. Že vše musím každému vysvětlovat dvakrát, protože mluvím příliš tiše na to, aby to ten dotyčný slyšel napoprvé.

Ne, nehodlám se ospravedlňovat. Jen se snažím vyložit fakta a příčiny toho či onoho jednání...