1. února 2008

A. Blok

Входите все. Во внутренних покоях
Завета нет, хоть тайна здесь лежит.
Старинных книг на древних аналоях
Смущает вас оцепеневший вид.

Здесь в них жива святая тайна бога,
И этим древностям истленья нет.
Вы, гордые, что создали так много,
Внушитель ваш и зодчий - здешний свет.

Напрасно вы исторгнули безбожно
Крикливые хуленья на творца.
Вы все, рабы свободы невозможной,
Смутитесь здесь пред тайной без конца.
____________________

Aneb miluju jeho básně. Ta lehká ironie... Nevím. Pokud ruštinu neovládáte, nepomůžu vám. Nechci následovat tu bandu překladatelů, co poskvrňuje originál...
Stačilo mi, když jsem četla v čítance Jesenina. No těbůh. Mám pocit, že u ruských autorů se záměrně nesnaží, protože naprosto zabíjí křišťálovou dokonalost slov vazkými a vynucenými rýmy, strkají tam kdovíjaká archaická spojení, až to bolí... ale mám pocit, že to ani jinak nejde. Čeština už je takový jazyk, že se v něm daří nevkusnému volnému verši, na ten vázaný musíte být génius.

Žádné komentáře: