Liath

Strašlivě chci něco napsat a zbavit se té nervozity, co mi zabraňuje pracovat. Občas mě totiž přepadá panika, strach, že to vše nestihnu - ne však proto, že nemám čas, ale proto, že se to bojím nestihnout a tudíž nedělám vůbec nic. Takřka panika z paniky.
Včera mě ohromně bolela hlava. Dneska ráno taky. Vycucala jsem polovinku tablety a trochu se to zlepšilo. A víte, v čem byla příčina nevolnosti? Trošku větší mozkové úsilí! Jsem se pro změnu pokoušela porozumět Heisenbergovi, přesněji Kodaňskému výkladu...
No nic.
Dneska jsem se jak vůl plahočila přes celou Prahu, abych pak zjistila, že ty zatracené lekce zrušili. S jedním klukem z vyššího ročníku jsme u té budovy protrčeli bezmála půl hodiny, přičemž se vyskoušely všechny klávesy zvonku, některé dokonce několikrát. Hrozné je, jak ten zvonek piští, když se dovolává té či oné části instituce.
Takže se jelo zpátky. V peněžence jsem, ke svému nemalému údivu, objevila zatoulanou dvoustovku. Utratila se za jídlo, jednu z věcí, co mizí opravdu rychle.

A stále, stále se cítím jako na jehlách...