Chlad

Z chladu jste vyšli

a bude načase

splatit svůj dluh.

Jedna povídka. V ospalé rozmrzelosti si na ni nepamatuju, ale vím, že večer po přečtení ve mě zanechala... pocit. Dobrá literární díla se dají přirovnat k dílům hudebním. U nějakého perfektního kousku mě napadne: symfonie. Tak tomu bylo u Solarise, tak tomu bylo i u Chladu.

Nemá žádnou zvratovou dějovou linii, netají žádnou záhadu. Je  sotva pět stránek dlouhá. Ale kdybyste se chtěli šťourat v jejím myšlenkovém obsahu, bylo by potřeba dvakrát tolik.

První slovo - název - chlad. Je zvláštní, že používám tuto metaforu úplně stejně jako autor, třebaže jsem povídku dříve nečetla. Výraz je asi značně vystihující. Chlad - vesmír. Prostor. Něco, co nemá s člověkem absolutně nic společného. Výluh fyziky. Něco, co je k vám absolutně lhostejné.

Mám naznačit děj? Inu, dobrá. V první části vidíme Horikawu, angličtináře, jak si povídá se dvěma učiteli fyziky o výměně tepla. Padne "teorie", že žena je fyzikálním tělesem. Rozhovor se mísí s rozvíjením této myšlenky a obyčejnými denními problémy. Ke konci epizody si Horikawa spálí u krbu podrážky bot.

Druhá část obsahuje, asi, cestu domů. Na nádraží přejedou hlídače, který se snažil zachránit školačku před vlakem. Stihl ji vystrčit z kolejiště, avšak zahynul sám.

K příchodu Horikawy je tělo uklizeno, šokovaná dívka obklopena policajty a náhodnými kolemjdoucími. Mrtvola leží pod plachtou opodál. Horikawa musí přejít koleje, aby se dostal na správnou stranu. Míjí místo, kde zahynul hlídač. Kov je potřísněn krví, ze které se neznatelně kouří. Horikawa, napůl šokován, přemýšlí. Na nástupišti najde rudou rukavici.

A to je vše. Zdá se vám to málo na "symfonii"? Nezapomínejte, že výše uvedené byl výklad děje, nikoliv myšlenek. Nechci se do nich míchat... kdyby někdo náhodou uměl rusky, hodím odkaz na internetový text. Bohužel v češtině se tato povídka, stejně jako mnoho dalších, (ještě) neobjevila.