Bolí mě hlava. Zatím váhám, zda mám spolknout tu zelenou tabletku či ne. Ale samo to nejspíš nepřejde.
Hledala jsem na netu význam jména Nuiko. Houby, vůbec nic. Zato jsem našla význam slova nori - disciplína, ceremonie. Někde se taky udává "víra". Zajímavé.
Určitě často slyšíte: "Chovej se přirozeně." Avšak nikdo neříká, co je to přirozeně. Tak, jak se chcete chovat, ze svých vlastních pohnutek, bez přetvářky? Anebo "přirozeně" pro společnost, která má určitou představu první definice?
Kdybych se měla chovat tak, jak sama chci, bez společenské přetvářky, tak nereaguju vůbec. Rovně, civím na jedno místo, přemýšlím, mlčím. Nenutím se do reakcí, jak tomu obvykle bývá. Jenže lidé očekávají nějakou reakci. Což je problém.
Socium vás formuje. Podvědomě děláte to, co se od vás očekává. U společenských jedinců očekávané chování zkostnatělo do přirozeného.
Nemusí to být sice pravda, ale teď nemám náladu do rozebírání čehokoliv. Díkybohu, že máme prázdniny - přitom úplné, nejdu na externát ani ve čtvrtek, ani v neděli. Sice nevím, zda bude malířák, ale stejnak tam nepůjdu - nebudu si kazit prázdniny, přece.
3 komentáře:
S tou přírozeností je to fakt. Přemejšlela jsem o tom zrovínka dneska v odpoledním buse. Člověk se nikdy nechová přirozeně, protože to by se nejspíš choval jako zvíře, neboli přesněji řečeno, ne"civilizovaný" člověk. Na zvířatech sice není nic špatného, ale od člověka se dneska očekává něco jiného a všichni ochotně poslouchají. Jsme kopie sami sebe - napodobujeme se, učíme se od sebe, přemýšlíme jen zřídka a to většinou jen, když vidíme, že přemýšlí někdo jiný. Taky o tom uvažuju, protože jsi mi k tomu dala popud...:).
Ale asi už s tím nic neuděláme. Možná, že právě tohle je "přirozené", ačkoli ne úplně v tom smyslu, jak to v souvislosti s chováním lidí dneska chápeme. Jsme prostě takoví a možná takoví zůstaneme i na dalších několik tisíc let, pokud se ovšem do té doby nepozabíjíme, nebo nás nezabije něco jiného.
Přirozeně jako zvíře... mám dojem, že je v tom taky jistá konvenčnost. V tomto případě by se mělo předpokládat, že většina "pudů" nám zůstala ve vlastním vědomí - ne v podvědomí. Pak by bylo možné mluvit o "přirozeném zvířecím" chování. Ale realita je jiná - pudy totiž zalezly do podvědomí a projevují se, jen když je jich třeba. To znamená, že nemají přímý vliv na "přirozené" vědomí, jen sem tam tahají za provázek. Přirozené vědomí se vyvinulo spolu s sociální evolucí. Takže předpoklad, že jsme jen umravněná zvířata, není správný - samozřejmě, v krizových situacích (hlad, nebezpečí) lidé k zvířecímu chování sklouzávají, ale nedá se říct, že je jejich podstatou - jen základem, na kterém stavěla evoluce. Nejsme medvědi na koloběžce, nejsme jen vycvičení svým sociem - kdyby tomu tak bylo, nemohli bychom být vycvičeni, jelikož by tu nebyl prvotní podnět (nebo by ho bylo neskonale málo - jen materiální, ne duševní) pro rozvoj společnosti.
Takže jsem zastánce primitivnějšího a jednoduššího názoru, že přirozené chování je takové, jak se v té či oné situaci chceme chovat. Což většinou není stejné, jak by se v té či oné situaci chovalo zvíře.
Ha, tolik slov, že se v tom i autor zamotává:)
Nemám slov: jo no :D.
Zajímavý, že máš vždycky recht... Jak to děláš, že kdykoli něco řekneš, zamyslím se nad tím a shledám to správným?? :D Taky to chci umět...:P
Okomentovat