Жена изменит, и покинет друг.
Но ты учись вкушать иную сладость,
Глядясь в холодный и полярный круг.
Бери свой челн, плыви на дальний полюс
В стенах из льда - и тихо забывай,
Как там любили, гибли и боролись...
И забывай страстей бывалый край.
И к вздрагиваниям медленного хлада
Усталую ты душу приучи,
Чтоб было здесь ей ничего не надо,
когда оттуда ринутся лучи.
(A.Blok, 1909)
Neměla jsem tu sílu ohavit to překladem... kdo umí - umí. Možná i pochopí. Je to snad jediná báseň, kde ona myšlenka, ona schopnost není záporná.
Všichni mluví o fantazii, jak člověka odvazuje od světa. Podle mě - naopak přivazuje ke světu. To, co opravdu od světa odvazuje, je onen chlad - metafora jak v této básni, tak v povídce R.A., o níž jsem psala dříve.
Nevím... nevím. Propadám sentimentalitě, bezpředmětnému stesku, jakémusi ultrazvuku v duši. Může za to Blok. Asi. Nebo vykondenzovaná nuda.
Stejně, když si vzpomínám, co jsme měli v čítance ve škole za hrůzy - omlouvam se, nikdy jsem nepřišla na kloub české poezii. Skácel, Nezval - dobrá. Ale většinu ostatních nemůžu vystát. No, vlastně se dají snést. Ale tak nějak to nemůžu nazvat poezií. Maximálně nějaký ten záblesk svíravě čisté myšlenky. Velmi zřídka. V žádném případě jsem nepotkala, aby z té čisté myšlenky, vůbec neomezované slovy, sestávala celá báseň, jak je tomu právě u Bloka.
Štve mě volný verš. O tom, mimochodem, mám jednu bajku: pár technických vtipálků kdysi sestavili stroj, který znal 130 slov a chrlil jejich náhodné veršované kombinace. Vznikaly, dle dnešních měřítek, celkem dobré básně... Ten stroj byl vlastně ještě lepší, než kterýkoli soudobý slovoplet. Dělal totiž 50 básní za minutu...
7 komentářů:
Hmm... přečetla jsem, co se dalo, pochopila jsem polovinu slov a smysl básně mi naprosto unikl :D. Ne, myslím, že je hezká... Jen bych ji potřebovala vysvětlit blíž.
Čeští autoři jsou... zvláštní. Někdy nepíšou špatně, podle mě, ale nějak tak v tom občas nenacházím ten pravý "rytmus srdce"... Ale to bude tím, že to nepíšu já :D. Občas je nemůžu pochopit, ale to bude nejspíš naopak tím, že nechápu nic :D... No, ale Blokovy básně jsou každopádně zajímavé i z toho úhlu, že jsem přečetla sotva půlku :D.
Kurňa, teď jsem napsala dlouhý komentář a ono se to smázlo... Aaa... No, prostě:
Vše na zemi zemře - i matka, i mládí,
žena opustí a zradí přítel.
Ale ty si najdi jinou radost,
dívej se na chladný polární kruh.
Vezmi svou loď, pluj na daleký pól,
v ledových stěnách - a tiše zapomínej,
jak tam milovali, umírali a bojovali...
A zapomínej vášní starý kraj.
A mihotání pomalého chladu
nauč vnímat unavenou duši,
aby už TADY nic nechtěla,
když se ODTUD line záře.
A co se týče většiny českých autorů - oni právě mají nejvyšší bod u těch vášní. Pořád: Láska! Láska! A nic. Nevím, asi za to můžu já, že nedokážu přijmout takovéto myšlenky za hluboké. Prostě... mi nic nedávají. Jen zobrazují skutečnost. Odpornou, mizernou skutečnost.
Ale A.B., s tím je to jinak. Třeba řádek z básně, již jsem sem dávala v únoru:
"Vy, hrdí, co stvořili tak mnoho,
pán váš i vůdce - místní svět."
A dál:
"Vy všichni, otroci neskutečné svobody,
skloňte se před tajemstvím bez konce."
Je v tom jakási... pravda.
Jo, chápu... Ty věčné chvalozpěvy (či žalozpěvy) na lásku mě ubíjejí. Ne že mi nic nedávají, ony mi přímo berou.
Hmm... Nemám slov.
Ve škole funguje nějaká cenzura, myslim, že je to kvuli tomu, že každá větší myšlenka je rouhavá(to je jasný). Jako tahle. Neumim rusky, tak hodnotim podle tvýho fofrpřekladu: Podle mě je báseň příliš vážná, takže bych jí vážně nebral. A ty nauč vnímat unavenou duši a nuda musí zmizet, přece :)
N.G.
Možná... nemohu posoudit:)
Což, to není tak lehké:) To bych nejdřív musela procitnout z polospánku a vytáhnout nějakou knížku o kvantový teorii. Ta totiž funguje na mozek jako studená sprcha. No, a teprve potom by duševní schopnosti vůbec šly rozvíjet...
Жалко, что я практически ничего не понимаю по-чешски...
Okomentovat