Už vím, odkud pochází ta nechuť k životu. Od slova a pocitu "musíš". Musíš tamto, musíš tohle, všichni ví, co máš ráda, takže musíš dělat i to, a ta věc se ti postupně zhnušuje...
Chci se nějak od toho šerého kamene osvobodit. Neznáte nějaký dobrý samosugerovací recept?
6 komentářů:
Hele, zlato, tak tenhle problém mám taky. Akorát jsi to vyjádřila líp, já to opisovala v nenávisti ke škole, kde všechno musíš... Achjo. Bylo by skvělý, kdyby člověk furt jenom nemusel.
Opovržení vším. Kdo dobře opovrhuje, může mít všechno rád. Nevim, jestli je to dobrá rada, ale já to tak dělám :)
N.G.
Anfar: nj, úkoly, úkoly, když ti to nejde, musíš se snažit! AAA!!! Mysli jenom na školu, nic jiného na tomto světě neenííí! Bože.
N.G.: možná to občas dělám taky, jen trochu jinak - se slovem "studuj". Studuj složitost systému-mozku toho či onoho člověka, jaké reakce následují které informace. Pak láska/nenávist zmizí... zůstane sympatie.
Tak to praktikuješ stejně. Moje metoda je možná poněkud razantnější.
N.G.
Nuiko: Tos vystihla přesně. Nenávidím ty učitelský kecy typu: to zvládneš, když se budeš snažit. A co když se třeba nechci snažit, protože mi to přijde zbytečný? Nebo na těláku... gymnastiku prostě nedám a to povětšinou ze strachu, pudu sebezáchovy a nakonec už i obyčejnýho trucu... Achjo.
Nuiko + N.G.: Zajímavá věc. Sice ji nechápu, ale jestli se vám daří mít ke studiu kladný vztah, tak to asi musí být dobrá metoda :D.
Ke studiu kladný vztah nemám s jakoukoliv metodou:D Prostě to člověka sere, když "musíš". Musíš jednou umřít. To jo, i když by takový Voldy nesouhlasil. Ostatní vlastně jen "můžeš".:D
Okomentovat