Velké stěhování národnostních menšin

longwaved.wordpress.com

Má to kapánek lepší design...

Šedesát čtyři

Proč neřekl čtyřicet dva?:D Zkrátka a dobře, překlad mého nynějšího avataru (šlohnutého z Deviantartu):

Psychiatr: "Jakou cenu má pro vás život?"

Feynman: "Šedesát čtyři."

Psychiatr: "Proč šedesát čtyři?"

Feynman: "Jak můžete stanovit cenu života?"

Psychiatr: "Ne! Myslel jsem, proč jste řekl "šedesát čtyři", a ne "sedmdesát tři", například."

Feynman: "Kdybych řekl "sedmdesát tři", položil byste stejnou otázku."

Výsledkem bylo, že mu do kartičky napsali, že je blázen. A nevzali ho do armády. Což je dobře, aspoň žil o něco déle:)

V pátek jsem si udělala provizorní víkend. Je to realizací práva na volný čas. Protože teď i v neděli musím někam běžet (doufám, že to bude jen tentokrát). 

Včera byla třídní schůze, prý jsem dostala pětku, a to ani nevím za co. Stávalo se vám to někdy? Že vám prostě někdo pro nic za nic, kvůli vlastní nepozornosti, napíše do třídnice pětku a pak ji odmítá zaškrtnout? Bože. V pondělí vezmu sešit a omlátím ho informatikářce o hlavu, jelikož mi za ten úkol dala 1-, ne 5, jak se snaží tvrdit světu.

S ekonomikou, mám dojem, nic neudělám, protože ji nechápu. Naprosto. Letí mimo. To se mi v tomto rozsahu stává poprvé. Máme ji jednou týdně a nikdo ji tedy pořádně nevysvětluje. A učitelka to známkuje typem chyba - stupeň dolů. Nasrat. Nebudu se snažit, protože to značí šílenství. Škola mi bere všechen čas, i když se nesnažím, už vůbec ne tak, jako ostatní.

Seru na to. A nikdo ať nesmí říkat: "snaž se, snaž se!" Nebudu. Jděte s tím někam. Je mi jedno, že se ostatní snaží.

Žádnou veselejší notu nenajdu, i když bych chtěla...

Půda pod nohama, nebe nad hlavou

S mým nedávným stavem se zase pojí slova písničky:

Ožrat se tak jedem,

ale nechce se mi pít...

Nepamatuju si přesně, která to byla, ale mám dojem, že "Strop"... Cejtím se jak vymáčknutej citrón. Zabít je. Všechny. Odporný ukrutný svině!

Klídek...

Nedávno jsem asi zažila ten pocit, jenž si mnozí spojují s nešťastnou láskou. Je to fakt hnusný pocit. Savý. A vy se chcete ožrat, jít kamkoliv, spadnout do kanálu a zpívat... dát život do sázky, jít do války, postřílet všechny, než skončíte sami... protože nic, vůbec nic už nemá smysl. Je blízko a tak daleko...

Opravdu si myslíte, že je to láskou? V jistém smyslu ano. Ale není to láskou k člověku, nýbrž, jak bych to řekla, k půdě pod nohama. Je to vzácná věc, vzhledem k tomu, kolik lidí se jí vám snaží sebrat. Například veškerý učitelský sbor, pro začátek, třebas to dělá nechtěně...

A na okamžik jsem měla pocit, že toho, čemu bych s radostí věnovala všechen život, do poslední kapky, nemám možnost dosáhnout. Pro nedostatek... talentu. Ano. Přesně.

A asi je to pravda, i když to teď nevidím tak černě. Ale v onu vteřinu jsem mohla udělat všechny ty věci, jenž dělají zoufalci a pak toho trpce litují. Protože život neměl vůbec žádný smysl, a bylo vám tedy jedno, jak s ním naložit.

V neděli jsem byla v Peterburgu, neptejte se proč, sama to pořádně nevím. Ale velká část oné depky pramenila právě z této návštěvy, i když nemyslete si, je to nádherné město... Možná hodím fotečky na dev. Od Prahy se liší hlavně tím, jak má široké ulice. A ty ulice představují pravidelně čtverečkovanou síť, aspoň v centru - prospekty a linie. Jako avenue a street v New Yorku, doufám, že to píšu správně. Ke všemu, bylo nádherné počasí, což se u moře v těchto zeměpisných šířkách často nestává...

Mimochodem, v úterý mi bylo šestnáct. Díky všem, kdož si na to vzpomněl, protože já si bohužel cizí narozeniny vůbec nepamatuju... A není to ze zlého úmyslu, prostě to nejde. Ani u mamky chudáka si to stoprocentně nevybavuju...

Joj, a taky se omlouvám všem, komu nekomentuju příspěvky a neodpovídám na dopisy. Ten rozvrh je fakt moc namáhavý, teď nám přidali i sobotu... uaaa...

Na školu vesele kálím, protože dělat něco jiného znamená přicházet o tu půdu pod nohama a proměňovat se v malého, ustrašeného a věčně vynervovaného tvorečka, skoro jak ten kocourek na avataru. On to sice dělal schválně, ale ksicht je odpovídající.

Zjistila jsem, že má soused rád Hvězdný války. Furt si maluje nějaký postavičky se světelnýma mečema. Hah, aspoň něco máme společného, i když mně se osobně líbí ty staré díly... Nové jsou jaksi příliš dětinské i na tento žánr.

Ad avatar

Poněkud bláznivý avatar, možná na něm najdete pravopisné chyby. Sice to bylo v simple english, ale jeden nikdy neví, že...

Blikající NOT dead je dávno passé. Proč nikdo nepřemýšlel nad tím, že kočky potřebují občas nakrmit? Zvláště když k experimentům použijete izotop uranu? Ach ti vědci, tak nepraktičtí...

Chtěla jsem tu dát odkaz na Cave od Muse - na imeem.com - ale s mým netem to nejde přehrát a nechci střelit vedle... Kdyžtak si to zkuste najít, je to fakt supr písnička. Optimistická. Aspoň pro mě.

She burns like the Sun...

Jenom slova jedný písničky, kterou si furt musím v duchu přehrávat... S ní se mísí Podzimní od DDT, kterou kluci včera zpívali s kytarou. Zvláštní, Denis znal všechny slova... ale k mému oblíbenému místu se nedostali, přišla učitelka:

Občas náš život prorůstá květinami,

to znamená, příteli, že On prošel mezi námi,

avšak spatřit ho je nelehké...

Ale tohle jsem od nich ještě slyšela:

Nikdo nemá konce, ani ti, co nejsou s námi...

Břízy jsou žluté... nebe - modrá hlubina. A chlad. Ano, můj oblíbený, i když ještě chybí jinovatka - ale to se časem spraví, že. Čekám, co se bude dít v budoucnu, snad vás zpětně zpravím. Klid a volnost. Klid a svoboda. Vše, co člověk k životu potřebuje...

Někam jsem zaštrachala jeden paperback, prevít jeden malej, zmizel.

Na Seznamu se zase objevil jeden hloupý nacistický článek. Informace v něm je naprosto neprokazatelná - když si budete chtít zkusit něco najít, nevyjde vám to na sto procent. Je to jen další fáma, další shnilé rajče, hozené směrem k Rusku. Komentáře jsou, samozřejmě, zcela odpovídající inteligenci požíračů rohlíků.

O PR agenturách asi víte - dostávají balíky prachů a úkol směrovat veřejné mínění tam, kde si ho zákazník přeje mít. Tady funguje něco podobného. To, že USA přiznaly, že reakce Ruska na agresi Gruzie byla oprávněná, se na Seznamu neobjevilo. Ale když se jednalo o opak, jó, článků bylo dost. To samé, hádám, se děje i v české televizi. Někdo asi vyložil pořádné kvantum eur, aby to tak bylo.

Ale nechci se tím vyvádět z rovnováhy...

Podněcování národnostní nenávisti

Promiňte, ale jestli tohle není nacistická propaganda, tak jsem papež římský.

článek

Je snad normální, aby něco takového psala zpravodajství? Přečtěte si to. Pozorněji.

A odpovězte mi na otázku: vy sami chcete radar? Vy chcete, aby Česká republika byla prvořadým cílem pro nepřátelské rakety, vypukne-li válka? Chcete lízat paty jiným státům? Ne?

Tak vidíte. Na to ani nepotřebujete ruskou rozvědku.

Mě vždycky spíše udivovalo, jak jsou česká média pro radar. Například časopis Reflex, klasický příklad zaslepenosti. Nebo pan Havel a jeho vystoupení. Vždycky mi připadalo, že právě onoho "odporu", naprosto spravedlivého proti, je nějak málo. Vida, teď se ukázalo, že je ho příliš moc.

Někdo hraje na české předvzatosti. Někdo tahá za jemné nitky historie a podvědomého nacismu. Někdo chce zavařit něco opravdu nekalého, a já, přiznám se, nechci být tam, kde to vybuchne.

A tímhle tempem to vybuchne velmi brzo.

Temnota poznání

Je to zvláštní věc. Bere mě jistota, že nedokážu teď - a možná vůbec - psát naprosto upřímně.

Dočetla jsem Childhood's end. Asi "Konec dětství", nechce se mi hledat přesný překlad. Byla v tom taková... prázdná krása, nezměrné prostory, pravý opak komorního dramatu. A přec tam byla jakási stěna... nevím, nebo se mi prostě nelíbila, ne, spíš jenom byla proti srsti ta idea. Monumentální. Ale z druhé strany, takovýto konec je pro mě noční můrou. Systém složitý přechází do systému ještě složitějšího...

Jsem redukcionista vším srdcem, je to ve mě tak zakořeněno, že nemohu přijmout opačnou myšlenku. Je to... fóbie. JL ví. Myšlení, inteligence jako základ světa, takové téze, jako "vesmír slyší naše přání", "svět byl někým stvořen", ve mě vyvolávají až živočišný strach. Lidé většinou takové myšlenky berou za své, protože je pro ně přijatelnější, když se svět řídí jim známými zákony. Jenže, a to je sakra klíčové, proč by měl inteligenční systém vesmíru, pokud existuje, být jen trochu podobný našemu? Kdyby byl, museli bychom se vrátit k modelu geo- a antropocentrického světa, což je, posuďte sami, velmi skličující. A když ne... víte, ono je většinou chování člověka nepředvídatelné. Tak jak předvídatelné bude chování systému, trilionkrát složitějšího?

To už ani skoro nestojí za to žít.

Vím, jsem horší, než církevní fanatici. Jsem fanatik-redukcionista.

No, hm, a teď něco veselejšího. Právě na fyzice mě dnes parádně setřeli (tss, ale stejně, kruhová dráha je z mechanického pohledu stejně inerciální, jako raketa při startu... a doprdele, je blbý brát Zemi jako souřadný systém, když popisujeme změnu dne a noci!! Prostě jsem nemohla napsat, že se Slunce otáčí kolem Země, příliš to zavání středověkem. Ale byla to správná odpověď, samozřejmě.), ale z druhé strany, za řešení nějakého příkladu u tabule se učitelka smilovala a dala mi 1, takže se to vyrovnalo. Potom nás úžasně mučili o tělocviku, doteď mě bolí všechny svaly... No, pak byla geometrie, kde jsme dokazovali, dokazovali, až se v tom zamotala i vyučující... Naprosto geniální bylo, jak propíchla ten papír propiskou a pak s tím běhala po třídě a mávala... Divíte se, co to bylo? Propiska byla přímka, papír - plocha, i když v onom okamžiku značně neinerciální (sorry, myšlenky mé kruhové...hm, zase:D). Začínáme stereometrii.

Pak byla literatura, strašlivá a hrozivá jako vždy... Ta ženská se zase na něco ptala... holt, cesty její mysli jsou naprosto nevyzpytatelné. Zvláštní, když čtu učebnici, zdá se mi literatura být celkem neškodným předmětem. Když se do toho ale vloží naše třídní, začíná to být, lidově řečeno, maso. Mám dojem, že ji nechápe vůbec nikdo, ani ti nejgeniálnějí, jako třeba můj soused a ještě jedna holčina...

Ach jo. Toť náš život, vážení, syrový a nezastíraný.

Něco bych asi měla napsat...

... protože se možná najdou i takoví, co sem chodí každý den v očekávání nových žvástů. I když bych na to nesázela.

Zjistila jsem, že jsem zpropadený outsider a asi outsiderem i zůstanu. Jo, jsem blázen, ale někdy si nemůžu pomoct. Někteří odstrčenci socia jsou velmi inteligentní lidé. Což, ani tím se utěšit nemůžu, jelikož k nim prokazatelně nepatřím.

Naše škola je velmi nešťastné místo. Každé ráno tam přes cestu běhají toulavé kočky. Ta moje byla posledně bílá s oranžovými fleky. K černé to má sic daleko, avšak tento nedostatek může kompenzovat fakt, že většina koček - a pravděpodobně i tato - bydlí ve sklepě vedlejšího domu č.13. Tamější obyvatelé, zvlášť v nižších patrech, nejspíš na jaře chronicky šílí.

Je také velmi hezké, jaký máme klíč od třídy. Dříve byl oboustranný, vypadal jako nějaká vrtulka. Postupem času se jedno rameno odlomilo. Díky bohu, že byl kdysi symetrický... i když to dá sakra práci, než s tou půlkou třídu otevřete. Na to jsou taky sví experti. K. dnes strávil snad patnáct minut lomcováním dveří, než přišel M. a nonšalantně odemkl napoprvé. Měli jste vidět K-ův ksicht.

Už nějakou dobu abstinuju - totiž nejím krevety. Takové ty malé. Růžové. Paradoxně nemám ráda královské, třebaže jsou dvakrát dražší. Ty malinkaté nejsou z dovozu, takže za sedmdesát máte půl kila. Pak přidáte citrón, máslo a papír na pečení a hup s tím do trouby. Za 30 minut máte vynikající jídlo. To zvládnu i já, kuchyňský analfabet.

Pochopili jste něco z tohoto příspěvku? Vynesli jste si nějaké ponaučení? Pak jste génius.

Nějaká citová náplň ze mě vyprchala už dávno. Pomalu už nečtu nic víc, než povinnou literaturu - toť degradace v nejhlubším slova smyslu. Atomovku na tu školu, opravdu. Furt nám tvrdí o "všeobecném rozhledu" a zapomínají na to, že s volným časem, který žák má, není možno ten rozhled žádným způsobem získat. A ještě se na vás dívají jako na zločince, když neumíte učebnici nazpaměť.

Zítra jedeme na nějakou podivnou exkurzi. Od půl osmé ráno cca do šesti. Bože. Co v té vesnici celou tu dobu budeme dělat...

Nemusíš...

Už vím, odkud pochází ta nechuť k životu. Od slova a pocitu "musíš". Musíš tamto, musíš tohle, všichni ví, co máš ráda, takže musíš dělat i to, a ta věc se ti postupně zhnušuje...

Chci se nějak od toho šerého kamene osvobodit. Neznáte nějaký dobrý samosugerovací recept?

Analytical thinker

  To mi vyšlo v jednom testu, kde byly použity šestnáct typů osobností podle Junga. Jen čtyři otázky - a výsledek až podivuhodně sedí. Až na to, že na roli mad scientist mám nedostatečně inteligence:) Ale jinak jsem to více méně já. Nebo to, čím bych opravdu fakt chtěla být... (toť jsou podivné choutky, no řekněte. O žádné Mary Sue tohoto typu jsem doposud neslyšela).

Klikněte na ikonku a dozvíte se detailní popis:D Jestli budete chtít, můžete si ten test taky projít, je tam odkaz...

O několika dnech a studnách

Je mi blbě. Nepoužila bych zatím výraz "na dně", ale opravdu to k tomu nemá daleko. To, co chci umět, neumím. Geometrii taky neumím. Vše, co mám ráda, se mi pomalu znechucuje. Nepamatuju si pomalu začátek věty, kterou říkám. V humanitních předmětech jsem permanentně absolutní nula. Učit se nazpaměť - nedokážu. Odvozovat na místě - taky ne.

Kašlu na to.

Je mi jedno, co ode mě lidé čekají. Mělo by mi být jedno i co si o mě myslí. To ale jde, když máte svůj vnitřní svět. Ten můj je... periodickej. Většina z něj závisí na čistém rozumu, logice a intuitivním pochopení, s tím posledním mám poslední dobou problém. I když si to logicky rozžvýkám, stejně to necítím. A cit je základ. Pochopit znamená procítit.

Promiňte mi, že neaktualizuju stránky. Nemám editor. A tenhle nout je azbukový. Nežere mi diakritiku v ANSI. Buď budu muset celé stránky převádět do Unicode, což se mi nechce, a ke všemu, blbne tam potom css, nebo si koupit dobrý editor. Nechcete mi někdo věnovat Dreamweaver? Ach, to asi nepůjde...

Bello, kde jsi? Na icq - ne, příspěvky jen občas... Ani nevíš, jak se těším na tvoje příspěvky. Hlavně poslední dobou.

Sakra, už sem tahám i rozhovory...

Vlastně za to nemůže jen škola. Dopálily mě i jiné věci. Jak se ti z devítky teď mají dobře. Jak je všude plno rusofobie. A oni si klidně žijou, a budou žít dál, až nakonec... nevím, zda je to štěstí. Štěstí je čistý rozum. Vše je ale zatraceně vratké.

To ta rýma... mimochodem, četl jste někdo Rýmu od Stanislawa Lema? Doporučuju... Trochu jiná detektivka. O náhodě.

Chci si sehnat něco o synergetice (kurnik, jak se to píše?). Vyhlídla jsem si jednu knížku na netu, "Základy synergetiky" od Kňazové a Kurdumova. Vydalo ji ale urss, speciální nakladatelství, jehož výtisky, zdá se, dají sehnat jenom v hlavním městě. Koneckonců, spokojila bych se s čímkoli, hlavně čitelným, bez přehršle matematiky. Vzhledem k tomu, kolik jiných knížek čeká na přečtení, kupovat nové je trochu nerozumné. Ale co naplat, líbí se mi už to slovo - synergie. Dalo by se jím krásně nadávat.

No, už jdu spát. Nedivte se času, tady to jede o dvě hodiny napřed. Chtěla jsem sice dneska koukat na 2010 v originále (Hal a Chandra by mi zaručeně spravili náladu), ale nějak se to zaseklo tady u příspěvku. Holt jsem si musela vybít depku. Koneckonců, co ještě dělat na blogu, zvlášť puberťáckém.

I ten nový avatar je na spravení nálady. Richard rulezzz!!

Čtyři rohy, několik stromečků

Toť škola. My jí upsaní jsme do ní museli běžet v pondělí. Pak bylo úterý. Potom středa.

Jak jste pochopili, mám net, bezdrátovej, proto filmy stahovat bohužel nemůžu. Ale furt lepší, než nic.

Ještě jednou se chci omluvit za předešlý příspěvek... jediné, co mě dokáže tak vytočit, je lež a nespravedlnost. Doufám, že jste se moc nelekli - tohle není politický blog, že. Ale co jsem řekla, za tím si stojím.

Kvůli zběsilému rozvrhu zatím nebudu moct odpovídat na komentáře a e-maily (aspoň ne tak, aby to vyznělo příčetně a gramaticky správně). Všichni takto zrazení nechť prominou:)

Hodně štěstí do nového školního roku...

Mně by se tedy hodilo.

Kolektivní dezinformace

I když, jak se tak na to dívám, lidé chtějí být sami dezinformovaní. Stačí se podívat na diskuzi na Seznamu: "jsme na straně dobra", "Rusáci jsou komunisté", "narychlo vydané pasy"... OMG, LOL, jestli někdo znáte nějaké další zkratky, přidejte si je.
Nechápu, jak lidé, kteří jsou třeba i celkem inteligentní, mohou psát takové voloviny. Je to idiotismus nejčistší.
Mimochodem, víte proč mají většina obyvatel Jižní Osetie ruské pasy? Proto, že pár let zpátky jim Gruzie odmítla občanství. Osetin není člověk. A taky pár let zpátky, a ještě několikrát v minulosti, byli Osetinové hromadně vyvražďování. Nemluvě o tom, že gruzinští vojáci v době nedávného konfliktu stříleli i po transportech se zraněnými, třebaže se obě strany "formálně domluvily", že se to dít nebude.

Mimochodem, víte, co gruzinští vojáci občas prováděli v Cchinvali? Podle vyprávění očitého svědka, volali v osetinštině "konec války!", "vyhnali jsme je!" a podobné. Lidé, poschovávaní po nejbližších sklepech, šli ven, podívat se, co se děje a jestli je to pravda. Všichni byli okamžitě zastřeleni.

Co se týče americké podpory této agrese, myslím si, že je to nad slunce jasné - většina zbraní pocházela z USA, tamější instruktoři cvičili gruzinskou armádu... a potom se pravda s neuvěřitelnou pečlivosti tutlala všemi evropskými i americkými médii - například v televizi ukazovali rozvrácené ulice Cchinvali a dole psali, že je to gruzinské Gori, údajně napadené ruskými vojáky. To, mimochodem, stojí dosud naprosto celé, žádný civilista zabit nebyl. Jen administrace se celá kamsi samovolně vypařila, řečeno přesněji, zbaběle vzala nohy na ramena.

Chci také zdůraznit fakt, že ruská vojska nevešla do gruzinského vnitrozemí, a i kdyby ano, nezabíjela civilisty. Zvláštní je, že Gruzie připisuje Rusku to, co dělala v Osetii sama.

Ještě jeden fakt: byl nalezen podrobný plán napadení Abcházie. Oba nyní již samostatné státy měly být takřka srovnány se zemí, obyvatelstvo vyhlazeno a vyhnáno. Typický projev fašizmu.

Jak někdo řekl: "Ten obrázek, co vám ukazují média, není pravda. Nejedná se o vztahy velkého, zlého a imperialistického Ruska a malé demokratické Gruzie, nýbrž o vztahy velké, zlé a rozpínavé Gruzie a malé demokratické Jižní Osetie."

O tom napovídá fakt, že gruzinské tanky vtrhly v noci, bez jakýchkoli varování. A cílem bylo hlavně civilní obyvatelstvo. Střílelo se po bezbranných lidech, proces byl dokonce natočen. A vy, milí čtenáři, opravdu vás nepřekvapilo, že když vypukla válka, neobjevil se takřka žádný reportáž ze samotné Osetie? Jen z Gruzie, jak se chudák prezident schováva před výstřely a údajně ruskými letadly (na oném známém videu je naprosté ticho, kamera stojí rovně. Nemyslím si, že by se tam objevila byť jediná kulka či letadlo. Ale propaganda je propaganda a Saakašvilli najednou vyběhl schovat se do křoví. Přičemž jeho bodyguardové zareagovali až za nějakou chvíli a běželi za ním. Je patrno, že naprosto nepobrali čin svého šéfa, ale mají v popisu práce ho následovat.)

Zkrátka, je to asi celé příliš očividné na to, aby to někdo pochopil. Kdyby se jednalo o fair play, na nedávném zasedání bezpečnostní rady OSN by povolili, aby představení Osetie a Abcházie vešli do sálu - přece jen se diskutovalo o jejich nezávislosti. Místo toho všichni museli poslouchat americkou, britskou a gruzinskou propagandu. Nikdo nechtěl přiznat nezávislost obou států, nehledě na to, že na to měly daleko více práv, než Kosovo - i z historikého, i z politického hlediska.

USA mohou zasahovat do věcí cizích zemí (se kterými ani nesdílejí kontinent), Rusko nemůže ani ochránit své vlastní občany. To je stará známá písnička.

Omlouvám se za politizovaný příspěvek, ale vidět, jakým lžím věří čeští lidé, je nad moje síly. Vím, co to je pomluva a dezinformace na vlastní kůži. Pro to, aby se vytvořily, nepotřebují ani zrnko pravdivého podkladu. Nedávno jsem podobnou situaci zažila. Teď to zažívá celá země.

...

Jen se ohlašuju, jelikož jsem tu jen na vteřinku - zkopírovat texty nějakých knížek a zkontrolovat poštu. Tento komp stále někdo hackuje, tak se bojím, zda mi neukradnou hesla - i když, jestli to bylo možné, už se tak stalo. Teta tady sice má antivir, ale nějak ho snad nepoužívá... nebo se mi to zdá...
Radost z kolekce Feynmanů, objevených na půdě, mi zkazil fakt, že jsou očividně napadeni takovými těmi broučky, co žerou knižní lepidlo. Asi budeme muset dezinfekovat celou polici... No, snad nezničí ostatní knížky... (sakra, to bude řevu, když se naši dozví, že Feynmanovky stojí vedle drahé série dětské literatury...no nic, zvyk máme).
Kopla jsem jeden obrázek na manga.cz, tak se tam kdyžtak podívejte. Bello, tvoje příspěvky jsem si zkopírovala na flashku, takže číst budu až potom. Nezlob se, že jsem nezanechala komenty.
Tak, mějte se tu dobře!

Show me the way...

Kursor tiká; nevím, co bych měla napsat. Asi nic. Pomalu začínám bejt citlivá na nepřátelskou atmosféru.
Za nějakou chvíli se už ode mne moc příspěvků nedočkáte, ale i když po nějaké době budu mít přístup k netu, nevím, jestli se ke psaní sem vrátím. Připadá mi to zbytečné. Zvyk. Možná až se naskytne nějaké příhodné téma.
Název pochází z písničky Maire Brennan. Nějak mi připadá všeobecně příhodný, vzhledem k mému duševnímu stavu. Ale o tom nechci vykecávat - najednou si uvědomuju, kolik očí mě tu sleduje. Blesk, asi řeknete.
No, zkrátka, se všemi, co sem chodí, se tímto příspěvkem (snad prozatím) loučím.